13 C 323/2021-107 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou z 12.2.2021 ve znění doplnění podáním z [číslo] vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyničástku 69.381,54 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17.6.2020, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě a jejím doplnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru z [číslo] která byla uzavřena 17.6.2020 na základě provedené verifikační platby žalovaným, soud zjistil, že byla dle čl. IV. sjednána za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v částce 20.000 Kč, z toho částka 4.000 Kč měla být započtena na poplatky žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy, částka 16.000 Kč vyplacena na účet žalovaného. Celková výše měsíční splátky úvěru byla 865 Kč po dobu 72 měsíců, úroková sazba 23% p.a. Smlouva o úvěru obsahovala ujednání o smluvních pokutách, tj. dle bodu 5.3 písm. c/ 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně ve výši 50 % zůstatku jistiny pro případ zesplatnění úvěru. 4. Z potvrzení o vyplacení úvěru a z detailu pohybu na účtu soud zjistil, že úvěr byl vyplacen dle dispozic ve smlouvě a bylo to oznámeno žalované. 5. Z upomínek ze dne 20. 11. 2020 a 5. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o splnění splátky splatné 15. 11. 2020 (včetně uplatňování poplatků za upomínky 300 Kč a 500 Kč). 6. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 12. 2020 obsahujícího zesplatnění úvěru a upomínku soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru s informací o výši dluhu v částce 69.463,65 Kč. 7. Ze znaleckého posudku ze 7. 5. 2018 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] v oboru ekonomika soud zjistil, že znalec srovnával přiměřenost úrokové sazby podle smluv žalobkyně (ve srovnání s jinými bankovními a nebankovními institucemi), hodnotil inkasní služby a služby Podpora, přiměřenost smluvních sankcí a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Znalec dospěl k závěrům, že úroková sazba je odpovídající, cena doplňkových služeb obvyklá, úvěruschopnost je posuzována řádně. Z porovnávaných institucí převažovali poskytovatelé nebankovních úvěrů, u bank pak vybrané produkty (kontokorentní úvěr, úvěr čerpaný kreditní kartou), popř. dílčí poplatky (bez širšího srovnání). 8. Uvedená dílčí skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). 16. V daném případě z poskytnutého úvěru ve výši 20.000 Kč se žalovanému dostalo fakticky částky 16.000 Kč, přičemž 4.000 Kč bylo poskytnuto na úhradu nákladů v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat pravděpodobnost vrácení úvěru žalovaným a její závěry nebyly v rozporu se (zjištěnými) poměry žalovaného. I když smlouvě v zásadě nelze vytknout nepřiměřený úrok a nepřiměřené náklady na zkoumání úvěru (s ohledem na délku splácení dluhu), hranici nespravedlivosti smlouva překročí, pokud se uváží, že při nezaplacení splátky žalobkyni nastoupil soubor sankčních ujednání vedoucí k požadavku žalobkyně na úhradu částek několikanásobně převyšující poskytnutý úvěr. V této souvislosti (posouzení navýšení dluhu v případě neplnění povinností podle smlouvy) lze smlouvě vytknout nepřehlednost, která je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např.„ fakultativní“ smlouvy o inkasu a o podporách byly zařazeny jako přílohy 4/ a 6/ smlouvy, aniž by z textu smlouvy a příloh bylo na první pohled patrné, že nejsou obligatorní částí smlouvy (zjištění jejich fakultativního charakteru žádalo pročtení textu – formulace nadto není úplně jednoznačná (v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku) – viz čl. VII. smlouvy a dále body 1.3, 1. 4, 2.3 přílohy [číslo] body 1.3, 1.4, 2.2 přílohy [číslo] za přílohou [číslo] uvedené žádosti o zřízení inkasní služby a o zřízení služby Podpora). I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy (na návrh úvěrovaného), při rozsahu zaslaného textu (včetně metodiky a vysvětlivek k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele) je pro spotřebitele nemyslitelné, aby v přiměřené době (pokud vůbec) identifikoval podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností. 17. Smlouva (jinak uzavřená na předpokládanou dobu 72 měsíců) umožňovala žalobkyni zesplatnění úvěru v případě prodlení spotřebitele po dobu delší 30 dnů; pro zesplatnění postačoval dluh i jen na části splátky úvěru nebo platby za další sjednané služby. Žalobkyně totiž v souladu se smlouvou o úvěru požadovala po žalovaném (v dopisu o zesplatnění úvěru) nesplacenou část jistiny, nesplacenou část úroků, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částek nezaplacených částek (včetně plateb za inkasní služby a za služby podpor), poplatky za upomínky ve výši celkem 800 Kč a smluvní úroky za prodlení úvěru a prodlení inkasní služby, to vše ve výši 69.463,65 Kč, což znamená, že žalovaný by se podle smlouvy stal povinným za 5 měsíců poskytnutých prostředků uhradit částku minimálně 3,5 x vyšší oproti částce poskytnuté. 18. Podle § 133 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů se použijí celkové náklady spotřebitelského úvěru s výjimkou nákladů splatných spotřebitelem v důsledku neplnění některé z povinností stanovených ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a jiných nákladů než kupní ceny, které je spotřebitel povinen při koupi zboží nebo poskytnutí služeb zaplatit bez ohledu na to, zda je transakce uskutečněna s využitím spotřebitelského úvěru nebo bez jeho využití, jako jsou zejména správ