14 C 146/2022-46 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 8.393,66 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 2. 12. 2018 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 2. 12. 2018 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 377 Kč včetně poplatku ve výši 10.600 Kč (kapitalizované úroky ve výši 2.146 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.916 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3.538 Kč), RPSN činila 238,10 %. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 8.500 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 3.307,34 Kč na jistinu a v částce 5.192,66 Kč na poplatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované na jistině částkou 8.693,66 Kč. Předžalobní upomínkou z 19. 10. 2021, odevzdanou k poštovní přepravě dne 20. 10. 2021, vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. Ve lhůtě do 3. 11. 2021 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 8.500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující 88 % jistiny a RPSN 230 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje v případě první smlouvy plnění poskytnuté žalovanou (12.000 Kč – 8.500 Kč = [číslo]), soud žalobě v rozdílu poskytnutých vyhověl a přiznal žalobkyni celkem částku 3.500 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž splatnost byla stanovena dle lhůty splatnosti uvedené v předžaobní výzvě z 19. 10. 2021, která dle domněnky dojití (viz § 573 občanského zákoníku) byla žalované doručena dne 25. 10. 2021. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou jako nedůvodnou zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.