14 C 178/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27.000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 30. 5. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a částky 8.800 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi týmiž účastníky dne 27. 12. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvami o zápůjčce smluvními podmínkami, přehledy plateb, smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámeními o postoupení pohledávek a předžalobními výzvami a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 30. 5. 2019 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 35.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 36.144 Kč (úroky 8.577 Kč, odměna za zpracování, doručení, administrativní činnost 15.620 Kč, poplatek vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 9.325 Kč) ve formě 18 měsíčních splátek po 3.953 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný celkem uhradil na předmětnou pohledávku částku 8.000 Kč. 6. Dne 27. [číslo] 018 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 28.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18.094 Kč (úroky 4.591 Kč, odměna za zpracování, doručení, administrativní činnost 8.665 Kč, poplatek vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4.838 Kč) ve formě 12 měsíčních splátek po 3.842 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný celkem uhradil na předmětnou pohledávku částku 19.200 Kč. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované mu zápůjčku ve výši 35.000 Kč a 28.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto zápůjčky včetně poplatků splatit v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila v případě zápůjčky ze dne 30. 5. 2019 161,57 % a v případě zápůjčky ze dne 27. 12. 2018 190,61 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na zápůjčku 35.000 Kč celkem 8.000 Kč a na zápůjčku 28.000 Kč celkem částku 19.200 Kč. 12. Soud podrobil smlouvy a jejich jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 55 56 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit jako neplatné ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši přesahující vjednom z případu zapůjčenou částku a v druhém z případu 64 % jistiny a RPSN více jak 160 % a více jak 190 %) se jedná o smlouvy nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 27.000 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 35.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 8.000 Kč a žalovaná částka 8.800 Kč rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 28.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 19.200 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.610 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.432 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.800 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.