17 C 139/2021-76 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k bytu č. jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] v [obec], který je součástí pozemku st. [parcelní číslo], spolu s podílem v rozsahu [číslo] na společných částech bytového domu [adresa] a na pozemku st.p. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí pro obec Ostrov a katastrální území Ostrov nad Ohří (dále jen„ předmětný byt“) a navrhla (nejprve), aby byl předmětný byt přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně, žalovanému nebyla přiznána náhrada za pozbytí vlastnického práva k podílu (z uvedených důvodů zvláštního zřetele hodných) a aby žalovaného bylo uloženo doplatit dluh z úvěru (jak byl specifikován ve výroku IV. rozsudku). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný porušuje dohodu spoluvlastníků o způsobu hospodaření se společnou věcí (neplní zejména platební povinnosti) a se žalobkyní (prakticky) nekomunikuje. Při jednání soudu žalobkyně požadovala, aby soud nařídil prodej společné věci; žalovaný nekomunikuje a při užívání společné věci vznikají dluhy. Žalobkyně nadále neměla o společnou věc zájem. Při jednání soudu žalobkyně vzala částečně zpět žalobu ohledně platební povinnosti (doplacení dluhu z úvěrové smlouvy). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se (bez omluvy) nedostavil. 3. Soud vymezil jako právně významné uvedené skutečnosti (s ohledem na pasivitu žalovaného je bylo třeba považovat za sporné): a. Účastníci jsou spoluvlastníci bytu uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to každý ve výši jedné poloviny. Uvedená skutečnost byla potvrzována výpisy z katastru nemovitostí a informacemi o jednotce (č.l. 22, č.l. 7, č.l. 52 a nahlédnutím do katastru nemovitostí na adrese [webová adresa]). b. Účastníci mají spory týkající se hospodaření se společnou věcí. Uvedená skutečnost byla prokazována dohodou o hospodaření z 23. 7. 2012 (č.l. 3), SMS komunikací zástupce žalobkyně a žalovaného (č.l. 6), výpovědí dohody z 29. 3. 2021 s dokladem o odeslání (č.l.17), rozsudkem zdejšího soudu z 31. 8. 2021, č.j. 12 C 63/2021-63 (o platební povinnosti účastníků vůči Společenství vlastníků jednotek [adresa] [ulice], [PSČ] [obec], [IČO]). c. Byt je zatížen zástavním právem pro dluh z úvěrové smlouvy [číslo] v původní výši 1.570.000 Kč s příslušenstvím. Uvedená skutečnost byla zřejmá z odhadu z 17. 3. 2016, výpisu z katastru nemovitostí a informace o jednotce (č.l. 7, č.l. 22, č.l. 52) d. Dále bylo z odhadu z 18. 3. 2016 (č.l. 7) zřejmé, že byt má podlahovou plochu 63,10 m2, sestává z kuchyně, dvou pokojů, koupelny + WC, chodby a sklepa (6,70 m2). 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 5. Podle § 1144 odst. 1 věty před středníkem občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 6. V daném případě jsou účastníci řízení podílovými spoluvlastníky předmětného bytu – bytové jednotky, která je nemovitou věcí, a to každý v rozsahu jedné poloviny. Žalobkyně nemá zájem nadále setrvat ve spoluvlastnickém vztahu a soud ji k tomuto nemůže nutit ve smyslu § 1140 odst. 1 občanského zákoníku. a) Reálné rozdělení: Podmínkou při dělení nemovitých věcí, je, aby rozdělením vznikly samostatné věci, jejichž existence bude v souladu se stavebními předpisy (Rc 108/1967). Nepřichází v úvahu dělení podle poschodí a jejich částí, tzv. horizontální dělení, ale pouze dělení vertikální, jestliže stavebními úpravami vzniknou nové věci. V posuzovaném případě je nepochybné, že není možné reálně rozdělit bytovou jednotku ve vertikálním slova smyslu, neboť by nevznikly samostatné věci v právním slova smyslu, resp. by uvedené odporovalo shora uvedeným závěrům. 7. Vedle reálného dělení společné věci předvídaného ustanovením § 1144 odst. 1 občanského zákoníku přichází jako další v pořadí přikázání věci dle § 1147 věty první občanského zákoníku. b) Přikázání věci: Přikázání věci jako další způsob vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví přichází v úvahu až tehdy, není-li rozdělení věci dobře možné. Předpokladem pro tento způsob vypořádání je skutečnost, že spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, s tímto postupem souhlasí. Tento požadavek odráží skutečnost, že jen velmi obtížně by byl naplněn funkční, ekonomický a užitný cíl věci, jestliže by byla přikázána tomu ze spoluvlastníků, který o ni zájem nemá. Žalovaný se k postupu při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nevyjádřil, byť v bytě uspokojuje potřebu bydlení. Již proto by nebylo možné společnou věc přikázat žalovanému. Navíc s ohledem na pasivitu žalovaného nemohlo být zkoumáno hledisko kredibility (solventnosti) k vyplacení náhrady za spoluvlastnický podíl (z hlediska schopnosti náhradu poskytnout i z hlediska jejího včasného poskytnutí). Hledisko solventnosti se v judikatuře profiluje ve dvojí podobě – jako samotná podmínka pro přikázání věci některému ze spoluvlastníků (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1346/2002, Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 687/04) a také jako jedna z okolností, k nimž je nutno během vypořádání přihlížet při posouzení toho, komu má být věc přikázána (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1604/2005). Kromě stanoviska žalovaného k přikázání bytové jednotky nebylo možné ověřit ani jeho solventnost; s ohledem na neplnění platebních povinností žalovaným lze i předpokládat jeho nesolventnost. Žalobkyně o věc zájem nemá, a tak je její solventnost nepodstatná. Otázka účelnosti využití věci a velikosti spoluvlastnických podílů jako kritérií v občanském zákoníku demonstrativně uvedených zůstala s ohledem na uvedené nevýznamná. 8. Posledním do úvahy přicházejícím způsobem vypořádání je nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě. c) Nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě: Protože věc žádný ze spoluvlastníků nechce (s ohledem na pasivitu žalovaného je třeba takové jeho stanovisko v řízení předpokládat), nejsou dány podmínky pro přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků. Soud proto nařídil zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nařízením prodeje společné věci. Tento způsob vypořádání, ač v praxi spíše výjimečný, se nakonec ukázal jako jediný možný a sama žalobkyně tento způsob vypořádání navrhla při jednání soudu dne 17. 1. 2021 jako jediný možný. 9. Soud rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. o částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní ohledně platební povinnosti žalovaného ohledně společného úvěru, který byl převzat pro úhradu kupní ceny společné věci. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20.004 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 15. 11. 2019, z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (výpověď dohody účastníků o správě společné věci) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 3. 2021, z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žalobu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 9. 2021, z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (opravu žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 9. 2021, z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 1. 2022 a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 1. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada 1.600 Kč jako náhradu za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut (v souvislosti s účastí zástupce žalobkyně při jednání soudu) podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 400 Kč ve výši 2.604 Kč. Vyčíslení nákladů řízení není úkonem právní služby, který by se svým účelem (a smyslem) blížil některému z úkonů dle § 11 odst. 1, odst. 2 a. t.; z hlediska účelu jde o uplatnění práva na náhradu nákladů řízení, které je realizováno (zpra