17 C 30/2022-139 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] 2020 s.r.o., [IČO]) se domáhal na žalovaných zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníkům k věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V době rozhodnutí soudu o žalobě byly podíly účastníků takové, jak jsou vyjádřeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Původně se právní předchůdce žalobkyně domáhal reálného rozdělení nemovitých věcí podle podílů účastníkům (spoluvlastníků). Po rozhodnutí o nástupnictví (usnesením z 29. 4. 2022, č.j. 17 C 30/2022-76) a vyjádření opatrovníka žalované 2/ se žalobkyně domáhala po zrušení spoluvlastnictví nařízení prodeje ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky podle jejich podílů (vycházela z toho, že žalovaná 2/ je nesvéprávná a nikdo z účastníků nemá o nemovité věci zájem). 2. Žalovaný 1/ se k žalobě nevyjádřil. 3. Opatrovník žalované 2/ se vyjádřil tak, že nemá námitky proti prodeji nemovitých věcí žalobkyni, o což žalobkyně ostatně původně (před zahájením řízení) usilovala. Protože však opatrovnický soud prosazoval jiný názor (alespoň pokud jde o cenu věcí), jak se společnými věcmi naložit, nemohl opatrovník za žalovanou 2/ uzavřít smlouvu o prodeji podílu žalované 2/ za navrhovanou cenu. Pokud žalobkyně již nemá o věci zájem, žalovaná 2/ nebude mít proti nařízení prodeje námitky. 4. Nikdo z účastníků nezpochybňoval, že účastníci jsou spoluvlastníky věcí (výrok I. tohoto rozsudku) a že jejich podíly na věcech odpovídají údajům v katastru nemovitostí (jak vyplývá z výpisu z 27. 10. 2022, č.l. 133 a z vyrozumění o provedeném vkladu, č.l. 130). 5. Nikdo z účastníků dále nezpochybňoval, že žalovaná 2/ je nesvéprávná, jak je zřejmé z rozsudku Okresního soudu v Chebu z 22. 2. 2018 č.j. 14 P 226/88-233 (č.l. 13); z rozsudku, který o nesvéprávnosti naposledy rozhodoval, a ze zdravotní zprávy ohledně žalované (č.l. 124) vyplývá, že žalovaná 2/ je schopna realizovat darovací smlouvy týkající se malých hodnot, jinak nebyla k dispozicím s majetkem samostatně způsobilá. 6. Soud se zabýval též otázkou ceny pozemků. Uvedená cena mohla mít význam při úvaze o vhodnosti postupu po zrušení spoluvlastnictví s ohledem na minimální podíl žalovaného 1/ a s ohledem na náležitou ochranu práv a zájmů nesvéprávné žalované 2/. Ze zprávy obce o cenách pozemků (č.l. 19) vyplynulo, že by podle informací obce by bylo možné dosáhnout kupní ceny 899.190 Kč (při 30 Kč/m2 pozemku), tj. ohledně podílu žalované 2/ 64.228 Kč ([číslo]). Z rozsudku Okresního soudu v Klatovech z 20. 2. 2020, č.j. 11 P 214/91-273 (č.l. 23) vyplynulo, že opatrovnický soud ohledně jiného nesvéprávného spoluvlastníka akceptoval ohledně stejného podílu kupní cenu 35.000 Kč (jako cenu obvyklou). 7. Žalobkyně se pokoušel prosadit prodej podílu žalované 2/ za stejnou cenu 35.000 Kč (podání opatrovnickému soudu od žalobkyně č.l. 44 a sdělení soudu č.l. 51), avšak s ohledem na neexistenci řízení o návrhu na schválení konkrétního právního jednání za žalovanou 2/ nebyly její argumenty projednány (podle informace od opatrovníka žalované 2/ opatrovník návrh na schválení kupní smlouvy za uvedených podmínek již dříve vzal zpět na základě doporučení opatrovnické soudkyně). 8. Soud neprovedl dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru zeměměřičství a ekonomika za účelem zjištění možností rozdělení společných věcí a za účelem zjištění jejich ceny. Spoluvlastníci s největšími podíly navrhovali nařízení prodeje s ohledem na nedostatek zájmu o společné věci a s ohledem na očekávané náklady na zpracování znaleckých posudků; opatrovník žalované 2/ poukazoval na předpokládané obtíže při správě případného výsledku reálného dělení společných věcí. 9. Soud vyšel z výše uvedených skutkových zjištění jako ze svého skutkového závěru. 10. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 1140 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o.z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 11. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 12. Podle čl. 12 odst. 5 sdělení Ministerstva zahraničních věcí [číslo] Sb.m.s. (Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením z 13. 12. 2006) s výhradou ustanovení tohoto článku, státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou veškerá odpovídající a účinná opatření, aby osobám se zdravotním postižením zajistily rovné právo vlastnit nebo dědit majetek, spravovat své finanční záležitosti a mít rovný přístup k bankovním půjčkám, hypotékám a dalším formám finančních úvěrů, a zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebyly svévolně zbavovány svého majetku. 13. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) uplatnila své právo na zrušení spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1, odst. 2 o.z.). Pokud je jasné, že žalobkyně nechce ve spoluvlastnictví setrvávat a je na místě spoluvlastnictví zrušit. Soud si je vědom zákonné posloupnosti při vypořádání zrušeného spoluvlastnictví (§ [číslo] odst. 1, § 1147 o.z.). Za situace, kdy rozdělení společné věci by vyvolalo vznik dodatečných nákladů řízení a žalované 2/ by se dostalo pouze malého podílu na společných pozemcích, kdy opatrovník žalované 2/ uvedenou variantu neprosazoval a kdy žádný ze spoluvlastníků neměl o společné věci zájem, rozhodl soud o nařízení prodeje společných věcí ve veřejné dražbě. Lze očekávat, že ve veřejné dražbě bude vycházeno z obvyklé ceny společných věcí a že realizovaná kupní cena se k této ceně obvyklé bude blížit. Žalované 2/ se dostane pro její potřeby podílu na výtěžku, který s vysokou mírou pravděpodobnosti bude pro žalovanou 2/ lépe využitelný, než by bylo hospodaření s podílem na společných věcí (pravděpodobně by vymezená část společných věcí bylo nakonec prodána s ohledem na nejistý výtěžek z hospodaření s věci – travnatými plochami). Prodej společných věcí za obvyklou cenu je v souladu s čl. 12 odst. 5 citované Umluvy. Je zřejmé, že v případě podílu na nemovitých věcech, které jsou využitelné k bydlení či podnikání, může být v zájmu žalované 2/, aby se trvalo na reálném rozdělení společné věci, v případě zemědělské půdy je vlastnictví z hlediska výnosu (a jeho predikce) problematičtější. 14. Pokud jde o zájmy žalovaného 1/, ten má na společných věcech minimální podíl ([číslo], jeho stanovisko má tak na řešení vypořádání menší dopad) a na průběhu řízení se nijak nepodílel (bylo mu doručováno na adresu trvalého pobytu podle centrální evidence obyvatelstva). 15. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se sice řídí § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., však s ohledem na charakter řízení je třeba uvažovat o jeho modifikacích podle průběhu řízení a podle námitek, které účastníci v řízení uplatňovali. Žalobkyně uplatnila pouze právo na náhradu (části) soudního poplatku (po každém z žalovaných byla uplatněna 1/3). Žalobkyně uplatňovala reálné rozdělení věci, žalovaný 1/ se nevyjadřoval, žalovaná 2/ souhlasila se zrušením spoluvlastnictví, ale požadovala další jednání o výši vypořádacího podílu žalované 2/ (s ohledem na stanovisko opatrovnického soudu) a přikázání podílu žalované 2/ žalobkyni. Nakonec bylo za souhlasu žalobkyně a žalované 2/ rozhodnuto o nařízení prodeje společných věcí. S ohledem na omezení žalované 2/ při uplatňování svých práv soud shledal jako důvodnou námitku opatrovníka, že by právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nemělo být vůči žalované 2/ přiznáno (§ 150 o.s.ř.) a to z důvodu součinnosti, kterou se opatrovník žalované 2/ snažil žalobkyni (její právní předchůdkyni) poskytnout. Pokud jde o žalovaného 1/, ten v řízení žádnou činnost neposkytl, a tedy je třeba jeho postoj (byť pravděpodobně vyvolaný nesouladem jeho adresy pobytu a faktického bydliště) vyhodnotit jako nesouhlas s řízením, a tedy jako důvod pro přisouzení práva na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu požadované části soudního poplatku žalobkyni.