17 C 49/2022-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo původně zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím (jistiny) a souhrnného poplatku 3.190 Kč podle smlouvy o půjčce z 25. 4. 2007 ([číslo]). Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč, žalovaný měla vrátit půjčku ve formě čtyřiceti týdenních splátek po 410 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 6.400 Kč. Žalovaný uhradila za dobu trvání smlouvy částku 3.210 Kč a na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena původním věřitelem. 2. Usnesením ze dne 26. 4. 2022, č.j. 17 C 49/2022-18 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení ohledně částky 3.210 Kč s příslušenstvím a částky 3.190 Kč podle částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Smlouvou o půjčce ze dne 25. 4. 2007 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč, žalovaný měl vrátit poskytnuté prostředky ve formě čtyřiceti týdenních splátek po 410 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 6.400 Kč (RPSN 294,1 %). Žalobkyně měla právo na zesplatnění dluhu v případě prodlení žalovaného (k termínu příští splátky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a oznámením z 25. 6. 2015 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na [právnická osoba] S.á.r.l. a tato společnost potom smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky z 17. 9. 2018 nástupce do právního postavení právního předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávky žalovaného žalobkyni. Předžalobní upomínkou žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně o úhradách na dluh podle smlouvy. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 16. 9. 2006, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ o. z. 1964“). 6. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 8. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 9. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 657 o. z. 1964. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, uhradil celkem částku 3.210 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena výše uvedenými smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s § 524 a násl. o. z. 1964. 11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o půjčce musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z. 1964) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a násl. o. z. 1964, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z. 1964. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 o. z. 1964 mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 o. z. 1964, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může zcela nepřiměřená částce poskytnuté. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (vysoká RPSN, týdenní frekvence splácení, možnost zesplatnění pohledávky při sebemenším prodlení žalovaného, vysoké poplatky za poskytnutí půjčky), přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o absolutní neplatnosti dle § 55 odst. 2 o. z. 1964. 15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej §§ 451 a 457 o. z. 1964. Protože žalovaný uhradil částku 3.210 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 10.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (10.000 Kč – 3.210 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutého a vráceného plnění vyhověl (jistina již byla přizpůsobena uvedenému názoru žalobkyní částečným zpětvzetím žaloby). Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 517 odst. 2 o. z. 1964 a to v návaznosti na předžalobní výzvu, která teprve byla výzvou aktuálního vlastníka pohledávky k zaplacení dluhu (§ 563 o. z. 1964); v tomto ohledu pak soud požadavek na uhrazení úroku z prodlení podle původního požadavku (z bezdůvodného obohacení) vyhodnotil jako nedůvodné (tvrzení o splatnosti k dřívějšímu