20 C 151/2022-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o podnájmu uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 22. 10. 2020 včetně dodatku č. 1 ke smlouvě o podnájmu - o prodloužení doby nájmu ze dne 9. 12. 2021 a listiny nazvané„ uznání dluhu“ ze dne 28. 2. 2022. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 4. 10. 2022. Žalovanému bylo dne 12. 9. 2022 doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy podnájmu uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 22. 10. 2020 včetně dodatku [číslo] ke smlouvě o podnájmu - o prodloužení doby nájmu ze dne 9. 12. 2021 a listiny nazvané„ uznání dluhu“ ze dne 28. 2. 2022. Z toho co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jíž jí vnikly z uvedeného titulu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši a to v částce 19.073 Kč, sestávající se z odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 11.760 Kč (odměna za 4 úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy, podání žaloby a účast při ústním jednání dne 4. 10. 2022), náhrady hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále sestávající se z náhrady za promeškaný čas dle ustanovení §14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a to náhrada za ztrátu času na cestě na trase Litoměřice – Karlovy Vary v trvání 2 hodin k soudnímu jednání dne 4. 10. 2022, celkem tedy náhrada za ztrátu času v trvání 8-ti půlhodin po 100 Kč, tedy 800 Kč a dále z náhrady za cestovné k soudnímu jednání dne 4. 10. 2022 na trase Litoměřice – Karlovy Vary a zpět, kdy jedna cesta 119km, tedy cestovné za celkem 238km, při průměrné spotřebě 7,9 l nafty/100km, tedy celkem 2.004,18 Kč a to dle ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996Sb., v platném změní a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení dle návrhu právního zástupce žalobce ve výši 19.073 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.