11 C 166/2023-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně podala dne 22. 3. 2023 žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 130 112,95 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 11. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení prostřednictvím kartového účtu s možností opakovaného čerpání a splácení. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkovém limitu 130 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo sjednáno placení ročního úroku stanoveného pevnou částkou v závislosti na výši vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti s tím, že tato výše včetně pásem pro její určení je uvedena v ceníku a ke dni uzavření smlouvy činí 10 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti, přičemž první pásmo je stanoveno od 0 Kč do 499,99 Kč a není za něj účtován žádný úrok. Den splatnosti je poslední den sjednaného bezúročného období, přičemž v kalendářním roce je 12 takových pravidelných dnů splatnosti. Žalovaný neplatil splátky úvěru řádně a včas, proto kromě řádného úroku z úvěru platil navíc úrok z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši. Žalovaný měl opakovaně dluh po splatnosti, upomínkou ze dne 9. 4. 2022 byl vyzván k úhradě dlužné částky, zůstatek úvěru se stal splatný k datu 11. 7. 2022. Dne 12. 7. 2022 byla žalovanému zaslána poslední výzva před podáním žaloby a byl sdělen převod pohledávky ve výši 130 112,95 Kč na evidenční účet č. [bankovní účet]. Žalovaný své povinnosti nesplnil a dluh nezaplatil. Ke dni zesplatnění, tj. k datu 11. 7. 2022, činila pohledávka žalobkyně částku 130 112,95 Kč, přičemž tato částka představovala dlužnou jistinu ve výši 119 651,97 Kč, úrok 10 249,15 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 211,83 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Bangladéšské lidové republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Mezi Českou republikou a Bangladéšskou lidovou republikou nebyla uzavřena žádná dvoustranná mezinárodní smlouva, která by otázku pravomoci věc projednat a rozhodnout upravovala, žalovaný však má bydliště na území členského státu Evropské unie – v České republice, a proto je na věc třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého je příslušnost Okresního soudu v Karlových Varech dána dle článku 17 a 18. Použití právních předpisů České republiky vyplývá z ustanovení § 87 zákona č. 91/2012 Sb., v platném znění, o mezinárodním právu soukromém. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavírána na území České republiky, bude rozhodným pro daný spor české právo hmotné, kdy tomuto ostatně taktéž odpovídá rozumnému uspořádání vztahu mezi účastníky daného obligačního vztahu. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), rozhodoval soud, aniž by ve věci nařizoval jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili. 5. Jelikož žalovaný ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní, provedl soud k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, listinou nazvanou Stav úvěru v minulosti k datu 11. 7. 2022, výpisy z kartového účtu, výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 9. 4. 2022, poslední výzvou k úhradě ze dne 6. 6. 2022, poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2022 včetně poštovní dodejky, předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2023 včetně poštovní dodejky a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr prostřednictvím kartového účtu s úvěrovým rámcem ve výši 130 000 Kč, který byl veden na k tomu zřízeném kartovém účtu s tím, že úvěr bylo možné čerpat při platbě kreditní kartou u obchodníků či na internetu, formou výběru hotovosti, jakož i dalšími způsoby dle obchodní nabídky a technických možností žalobkyně. Výše úroku z úvěru byla stanovena pevnou částkou tak, že vždy ke dni splatnosti (12 x ročně) činila 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru. RPSN činila 33,76 %, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 148 104 Kč. Dle odstavce 4. 4. smlouvy o úvěru byla žalobkyně pro případ, že žalovaný neuhradí svůj dluh, se kterým je v prodlení, či se žalovaný se žalobkyní nedohodne na jiném způsobu této úhrady, oprávněna požadovat úhradu veškerých svých pohledávek za žalovaným okamžitě, anebo k pozdějšímu dni, který byla povinna žalovanému oznámit. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, přičemž nesplácel povinné platby dle sjednaných podmínek (viz výpisy z kartového účtu za období od 11. 3. 2022 do 10. 7. 2022, stav úvěru v minulosti ze dne 14. 11. 2022), dostal se do prodlení, na což byl žalobkyní opakovaně písemně upomínán (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 9. 4. 2022 a 6. 6. 2022), přičemž byl i upozorněn na to, že nedojde-li k uhrazení dluhu nejpozději do 10. 7. 2022, využije žalobkyně svého práva a celý poskytnutý úvěr bude okamžitě splatný (poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne 6. 6. 2022). Dopisem ze dne 12. 7. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z kartového účtu převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, která ke dni 11. 7. 2022 představovala na dlužné jistině částku 119 651,97 Kč, úrocích a úrocích z prodlení částku 10 460,98 Kč (viz poslední výzva před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2022 včetně poštovní dodejky). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván žalobkyní k zaplacení dlužné částky (viz výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22. 2. 2023 včetně poštovní dodejky). 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2622 občanského zákoníku, se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 10. Podle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. 11. Podle § 1968 věty prvé občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, v rámci kterého žalobkyně poskytla ve prospěch dlužníka možnost čerpání peněžních prostředků (prostřednictvím kartového účtu), přičemž úvěrový limit byl sjednán ve výši 130 000 Kč. Takto čerpané finanční prostředky měly být ze strany žalovaného spláceny spolu s dohodnutými úroky a cenami na kartový účet. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalovanému poskytla, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splácet nedostál, a proto byl žalovanou v souladu s čl. 4 4. smlouvy o úvěru vyzván k uhrazení celé dlužné částky (veškerých pohledávek z úvěru). Jelikož žalovaný ve sporu zůstal pasivní a soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni uhradil, či že by dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a dále včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po zesplatnění úvěru. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 805 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 205 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotový