11 C 275/2021-96 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 9. 2021 domáhá po žalovaném vydání vozidla tovární značky Mercedes [anonymizováno 6 slov], [VIN kód] coby jeho vlastník s následujícím odůvodněním. Na základě komisionářské smlouvy o prodeji vozidla ze dne 9. 1. 2013 svěřil žalobce toto vozidlo společnosti [právnická osoba], která - aniž by k tomu byla oprávněna - uzavřela dne 10. 3. 2013 kupní smlouvu ohledně předmětného vozidla se žalovaným, jemuž je téhož dne předala. Žalovaný jako podnikatel v oblasti motorových vozidel přitom musel vzhledem ke všem okolnostem (včetně např. svého výslechu v rámci trestního řízení vedeného proti osobám činným ve společnosti [právnická osoba]) vědět, že se nemohl stát vlastníkem vozidla, když společnost [právnická osoba] nebyla oprávněna s vozidlem tímto způsobem disponovat, a je proto je povinen vozidlo, případně cenu ve výši 746 000 Kč, za niž mu bylo vozidlo prodáno, vydat žalobci. O neplatném převodu vozidla bylo Městským soudem v Praze sp. zn. 4 T 7/2016 vedeno trestní řízení. V rámci tohoto řízení byl žalovaný vyslechnut, nejpozději při tomto výslechu se musel dozvědět, že mu vozidlo prodal neoprávněný subjekt. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že mu komisionářská smlouva uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba] nebyla známa a její existenci neměl ani možnost zjistit. Vozidlo vyhledal na základě inzerátu na internetové stránce [webová adresa], jako prodejce byla uvedena společnost [právnická osoba], u níž žalobce vozidlo jako dovozové dne 12. 3. 2021 zakoupil. Společně s vozidlem mu byl předán technický průkaz. Žalovaný zjišťoval, jaký je stav vozidla a prostřednictvím lustrace [příjmení] kódu, zda vozidlo nebylo odcizeno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o autosalon, kde byla nabízena pouze luxusní vozidla, a též vzhledem k tomu, že se jednalo o akciovou společnost, nepochyboval žalovaný o oprávnění tohoto prodejce nakládat s předmětným vozidlem. S jednatelem této společnosti panem [příjmení] následně řešil skryté vady vozidla, domluvená kompenzace ve výši 50 000 Kč mu však již nebyla s ohledem na insolvenci této společnosti a probíhající trestní řízení, při němž byl vyslýchán jako svědek, vyplacena. Vozidlo zakoupil jako spotřebitel. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce vyzval žalovaného dne 27. 7. 2021 k vydání vozidla tovární značky Mercedes třídy G, typ 400 CDi 463, [VIN kód] (dále jen„ předmětné vozidlo“). 4. Mezi účastníky je sporné, zda byl žalobce vlastníkem předmětného vozidla, zda společnost [právnická osoba] byla oprávněna jednat za žalobce v souvislosti s prodejem předmětného vozidla tovární značky Mercedes [anonymizováno 6 slov], [VIN kód], zda žalovaný v době uzavření kupní smlouvy věděl, nebo vědět měl a mohl, že společnost [právnická osoba] není oprávněna nakládat s předmětným vozidlem a zda je předmětné vozidlo stále v držení žalovaného. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce na základě kupní smlouvy z 16. 10. 2012 zakoupil téhož dne v SRN po vykonání zkušební jízdy vozidlo tovární značky Mercedes [anonymizováno 6 slov], [VIN kód] od předchozího vlastníka [anonymizováno]; vozidlo mu bylo předáno společně s velkým a malým technickým průkazem a jedním kusem klíčů (zjištěno z kupní smlouvy a potvrzeno výslechem svědkyně [příjmení]). První registrace vozidla v České republice byla dne 4. 1. 2013, téhož dne proběhla též STK vozidla (zjištěno z velkého technického průkazu předmětného vozidla). Dne 5. 1. 2013 nechal žalobce vozidlo pojistit (zjištěno z pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] a z dokladu o pojištění vozidla) a následně je předal společnosti [právnická osoba], která měla na základě komisionářské smlouvy ze dne 9. 1. 2013 coby komisionář předmětný automobil vlastním jménem a na účet komitenta prodat s tím, že vozidlo zůstal až do svého prodeje zákazníkovi a úplné úhrady kupní ceny ve vlastnictví komitenta (zjištěno z komisionářské smlouvy z 9. 1. 2013). Společnost [anonymizována dvě slova] předmětné vozidlo inzerovala jako dealer mimo jiné na internetové stránce [webová adresa] (zjištěno z inzerátu vytištěného žalovaným dne 11. 3. 2013 a potvrzeno výslechem svědka [příjmení]). Žalovaný vozidlo od společnosti [právnická osoba] zakoupil dne 12. 3. 2013 za 720 500 Kč, smluvní vztah mezi těmito dvě subjekty byl v preambuli smlouvy a jejím článku VIII. podřízen dle § 409 a následujících zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2013. Žalovanému byla zapůjčena k převozu převozní značka společnosti [právnická osoba] (zjištěno z převozní značky ze dne 12. 3. 2013), od 13. 3. 2018 do 10. 8. 2018, kdy vozidlo bylo odhlášeno a vyvezeno do ciziny, byl žalovaný zapsán jako vlastník předmětného vozidla (zjištěno z vyjádření Magistrátu města Karlovy Vary z 28. 1. 2022). [právnická osoba] získávala automobily k prodeji obecně třemi způsoby nákupu a prodeje, a to uzavřením komisionářské smlouvy, výkupem (v případě neznámých lidí) a ponecháním automobilu do prodeje s následným vystavením faktury (pro známé). Smluvní dokumentace nebyla vždy v pořádku, komisionářské smlouvy bývaly měněny např. co do sjednané ceny, a to s ohledem na výši ceny, za niž se podařilo vozidlo prodat, či podepisovány až po uzavření smlouvy kupní (vše zjištěno z výpovědi svědka [příjmení], jednoho z akcionářů společnosti [právnická osoba] a zároveň jejího zaměstnance, potvrzeno výpovědí svědka [příjmení], nejprve předsedy představenstva a od roku 2012 či 2013 zaměstnance společnosti [právnická osoba]). Při vyhotovování smluv, ať již komisionářských či výkupních, se používal vzor uložený v počítači a podle konkrétního případu se zde měnila jména, částky, příp. další údaje podle představ zákazníků. (zjištěno z výslechu svědka [příjmení]). Když byl zájemci o nákup automobilu předložen čistopis, nebyl informován o tom, že společnost [právnická osoba] není vlastníkem vozidla. [právnická osoba] vozidla inzerovala jako jejich prodejce, což bylo uvedeno i na všech dokumentech. U známých bylo běžné, že se vozidlo prodalo dříve, než byla uzavřena výkupní smlouva (vše zjištěno z výpovědi svědka [příjmení]). Žalobce již u této společnosti jeden automobil prodával, se svědkem [příjmení] měli nadstandardní vztahy (např. společná večeře). Někdy na přelomu let 2012 a 2013 dovezl žalobce předmětný automobil včetně tzv. čistého technického průkazu, což bývá běžná praxe, když někdo doveze automobil z ciziny. S ohledem na důvěru k žalobci nezkoumali podrobněji otázku vlastnictví k předmětnému vozidlu a spokojili se s čistopisem. Vozidlo prodávali jako vlastní, neboť měli za to, že kupní smlouvy se žalobcem bude později uzavřena (zjištěno z výpovědi svědka [příjmení]); Žalovaný vozidlo koupil jako fyzická osoba na základě inzerátu na stránce [webová adresa] na provozovně společnosti [právnická osoba], kde si vozidlo prohlédl a vyzkoušel. Vozidlo bylo bez poznávacích značek, technický průkaz byl ve formě čistopisu. Vlastnictví Mercedesu [anonymizováno] blíže neověřoval, měl za to, že je z Německa, když bylo inzerováno na webu [webová adresa] a dále se domníval, společnost [právnická osoba] vozidla i dováží. Jeho představa byla utvrzena i čistopisem technického průkazu, z něhož bylo zřejmé, že vozidlo prošlo českými úřady. Na protiúčet zde nabídl své vozidlo a rozdíl doplatil kreditní kartou (vše zjištěno z účastnické výpovědi žalovaného). Při jednání nebylo vůbec zmíněno, že by vozidlo patřilo někomu jinému než společnosti [právnická osoba] (zjištěno z účastnické výpovědi žalovaného, potvrzeno svědkem [příjmení]), proto se žalobce po historii vozidla nepídil. [příjmení] [příjmení] nechal prověřit, není-li vozidlo kradené; následně je pojistil (vše zjištěno z účastnické výpovědi). Poté, co u vozidla byly zjištěny skryté vady, jednal o možném odstoupení či požadované kompenzaci se svědkem [příjmení], ani při tomto jednání však nebylo uvedeno, že by vozidlo patřilo někomu jinému. (zjištěno z výslechu svědka [příjmení] i účastnické výpovědi). Z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] bylo dále zjištěno, že žalobci byla společností [právnická osoba] v hotovosti vyplacena polovina ceny vozidla, což v trestním řízení zatajil. Vyplacení určité finanční částky (90.000 Kč) potvrdila též svědkyně [příjmení]. Dne 27. 7. 2021 vyzval žalobce žalovaného k vydání předmětné vozidla. Soud tedy považuje za prokázané, že žalovaný při nákupu předmětného vozidla vzhledem ke všem okolnostem (nákup vozidla od akciové společnosti v „ luxusním autosalonu v [obec]“, úspěšná lustrace dle [příjmení] kódu, čistopis technického průkazu u vozidla dovezeného z Německa, které dosud nebylo v ČR registrováno, vystupování společnosti [právnická osoba] jakožto vlastníka včetně následného jednání při zjištění vady na vozidle) nevěděl či vědět nemohl, že společnost [právnická osoba] není vlastníkem či osobou oprávněnou s automobilem nakládat. 6. Soud k důkazu neprovedl důkazy navržené žalobcem při jednání dne 5. 4. 20