§ 446 obchodní zákoník – Kupující nabývá vlastnické právo i v případě
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 446 obchodního zákoníku stanoví, že kupující se stane vlastníkem zboží i v případě, že prodávající nebyl jeho skutečným vlastníkem, ledaže kupující o této skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl, a zároveň věděl, že prodávající nemá oprávnění se zbožím nakládat pro účely prodeje. (§ 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Týká se: kupující, prodávající, vlastník
- Judikatura: na § 446 odkazuje 226 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
Kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Kupující je chráněn v situaci, kdy koupí zboží od někoho, kdo není jeho skutečným vlastníkem, a to i přesto, že prodávající neměl právo zboží prodat.
- Tato ochrana kupujícího platí pouze tehdy, pokud kupující jednal v dobré víře, tedy nevěděl a ani nemohl vědět, že prodávající není vlastníkem a nemá oprávnění k prodeji.
- Pokud kupující věděl nebo měl vědět o nedostatku vlastnického práva prodávajícího a jeho neoprávněnosti s věcí nakládat, vlastnické právo k věci nezíská.
Na co si dát pozor
- Kupující by si měl být vědom toho, že pokud má pochybnosti o vlastnickém právu prodávajícího nebo o jeho oprávnění k prodeji, může to pro něj znamenat, že se nestane vlastníkem zboží.
- Důležité je posoudit, zda kupující "vědět měl a mohl", což znamená, že se zkoumá, zda by průměrně obezřetný člověk v dané situaci zjistil, že prodávající není vlastníkem nebo nemá oprávnění k prodeji.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 446
Jak soudy aplikují § 446
Jeho přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení hmotněprávní otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a která se týká výkladu § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, konkrétně posouzení dobré víry nabyvatele při převodu vlastnického práva od nevlastníka.
Z hlediska naplnění předpokladů nabytí vlastnického práva od nevlastníka ve smyslu § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), se odvolací soud zabýval tím, zda kupující v době, kdy měla vlastnické právo nabýt, věděla, nebo měla a mohla vědět, že prodávající není vlastnicí a že není ani oprávněna zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.
… o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [23] Dovolání nečiní přípustným řešení námitky dovolatele, podle níž soudy „nesprávně zhodnotily otázku dobré víry dovolatele při nabytí akcií, jelikož nesprávně interpretovaly a aplikovaly ustanovení § 20 zákona o cenných papírech prostřednictvím dikce ustanovení § 446 obch. zák.“. K tomu srov. odst. [6] a [7] odůvodnění tohoto rozhodnutí. [24] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky splnění podmínek pro odstoupení od smlouvy.