11 C 392/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 10. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2022. Žalobkyně požaduje po žalovaném pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného ve výši 14 000 Kč (rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 1 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 10. 2021, Zákaznickou kartou ze dne 26. 10. 2021, Tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupeným pohledávek (relevantní částí tohoto seznamu), oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 včetně dokladu o odeslání ze dne 13. 1. 2023, předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 včetně dokladu o odeslání ze dne 2. 6. 2023 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Dne 26. 10. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč ke dni podpisu smlouvy (zjištěno z Tabulky umoření) a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 3 090 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 795 Kč ve formě 45 týdenních splátek po 453 Kč (celková částka k zaplacení činila 20 385 Kč). Poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2022. Žalovaný splátky řádně nehradil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na splátkách celkem částku 1 000 Kč (viz Tabulka umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno původním věřitelem dopisem ze dne 16. 12. 2022, podaným na poštu dne 13. 1. 2023. Součástí tohoto dopisu byla výzva k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Dopisem ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovaného k úhradě dluhu, zásilka byla podána na poštu dne 2. 6. 2023. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, na kterou žalovaný vrátil (uhradil) částku ve výši 1 000 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 8. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Vzhledem k výše uvedenému se tak žalobkyni podařilo prokázat poskytnutí peněžní částky ve výši 15 000 Kč žalovanému a žalovaný je tak v souladu s ust. § 2991 o. z. povinen žalobkyni uhradit částku, jíž se bezdůvodně obohatil. V daném případě se jedná o částku 15 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ve výši 1 000 Kč (tedy o částku ve výši 14 000 Kč). Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že celkovou poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč uhradil (případně že ji uhradil ve větším než žalobkyní tvrzeném rozsahu), popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinil, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle ust. § 1879 a násl. o. z. postoupena, vyhověl, včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 7. 9. 2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti stanovené v úvěrové smlouvě. S tímto požadavkem žalobkyně se soud neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, konstatoval, že„ bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán“. V předmětné věci se tak dluh žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení stal splatným až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, odeslaným 13. 1. 2023, kde byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až ode dne následujícího po uplynutí této lhůty (výzva k úhradě byla při obvyklém chodu věcí a při zohlednění § 573 o. z. žalovanému doručena dne 18. 1. 2023, 10ti denní lhůta tak uplynula dne 30. 1. 2023), tedy ode dne 31. 1. 2023. S ohledem na shora uvedené tak soud ve zbývajícím rozsahu, tj. co do žalobkyní požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 589,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (neúspěšná byla jen v poměrně nepatrné části týkající se žalovaného příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.