12 C 336/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 182.513,06 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 14. 8. 2020 Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] sídlem [adresa], [země], zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 230.000 Kč. Žalovaný úvěr načerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost jej splatit včetně sjednaného úroku 6, 99 % pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 4.308 Kč zahrnujícími splátku jistiny, úroku a pojištění počínaje dnem 17. 9. 2020. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 26. 8. 2022 v souladu se všeobecnými úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 8. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 230.000 Kč. Povinností žalovaného bylo poskytnutý úvěr splatit včetně sjednaného úroku 6,99 % pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 4.308 Kč zahrnujícími splátku jistiny, úroku a pojištění počínaje dnem 17. 9. 2020. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné úvěrové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z těchto soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. 4. Z historie úvěrového účtu žalovaného vedeného právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně dle smluvního ujednání nesplácel. 5. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy o úvěru a zesplatnění úvěru ke dni 30. 9. 2022. Současně ho vyzvala k úhradě dluhu v té době ve výši 191.681 Kč. 6. Z dopisu žalobkyně ze dne 2.5.2019 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu. 7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Soud učinil právní závěr: Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 230.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a pojistného, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení všeobecných úvěrových podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, pojistného, náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky, smluvní pokuty za prodlení. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení a s poukazem na ust. § 2048 o.z. sjednané smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, čímž byla prokázána věcná aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38.952,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7.299 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 182.513,06 Kč sestávající z částky 8.420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26.160 Kč ve výši 5.493,60 Kč.