12 C 47/2022-188 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částek ve výrocích I. až IV. uvedených z titulu odškodnění újmy na zdraví (konkrétně bolestného, ztížení společenského uplatnění, jiné nemajetkové újmy, ztráty na výdělku), která mu vznikla dne 16. 3. 2019, kdy při běžné procházce při krátkém popoběhnutí pocítil prudkou bolest v proximální části levého bérce (později v průběhu řízení své tvrzení opravil a uvedl, že k úrazu došlo při běžné chůzi). Téhož dne při hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení v Selbu, ve Spolkové republice Německo, lékaři zjistili multifragmentální únavovou zlomeninu, pro kterou byl dne 18. 3. 2019 operován. Za tuto újmu odpovídá žalovaná, u které žalobce podstoupil dne 4. 2. 2019 operační zákrok spočívající v provedení dlahové reosteosyntézy se spongioplastikou s odběrem kostního štěpu z levého bérce. Žalovaná porušila právní povinnost, neboť neposkytla žalobci řádnou pooperační péči a současně žalobce nedostatečně poučila o tom, jaká jsou omezení po odběru kostní dřeně z levého bérce. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že v rámci informovaného souhlasu žalobce svým podpisem stvrdil, že byl informován o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotnických služeb. Žalobce tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že pokud by žalovaná jednala tak, jak dle názoru žalobce měla (tj. pokud by postupovala odborně jiným způsobem či pokud by jej žalovaná dostatečně explicitně poučila o tom, že nemá levou nohu zatěžovat), nerozvinula by se u žalobce únavová zlomenina, nemusel by být žalobce o cca 6 týdnů později na klinice v Selbu hospitalizován a operován, nemusel by být následně v pracovní neschopnosti. Žalovaná poukázala na fakt, že v žalobě žalobce uvedl, že bolest ucítil„ při krátkém popoběhnutí“, avšak ve zdravotnické dokumentaci z kliniky v Selbu je uvedeno, že prudká bolest nastala„ beim Laufen“, tedy při běhu. V předžalobní výzvě přitom žalobce uvedl, že bolest ucítil„ při běžné procházce“. Pokud mělo u žalobce dojít k únavové zlomenině cca 6 týdnů po operačním zákroku ze dne 4. 2. 2022, nasvědčuje to tomu, že žalobce levou dolní končetinu sám nadměrně zatěžoval, což nemůže být přičítáno k tíži žalované. 3. Soud při ústním jednání dne 4. 4. 2023 účastníky informoval o tom, že v rámci procesní ekonomie se bude zabývat nejprve základem nároku, případně vydá mezitímní rozsudek, a teprve poté, byl-li by nárok co do základu dán, bude se zabývat jeho výší. 4. Nesporné mezi účastníky jsou skutečnosti dále uvedené, které soud dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci: Žalobce byl ve dnech 3. 2. 2019 až 5. 2. 2019 hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalované v Chebu, a dne 4. 2. 2019 podstoupil operaci, při které mu byla spongioplastikou ošetřena oblast pakloubu na horní levé končetině a provedena reostesyntéza AO dlahou. Dále byl proveden odběr kostního štěpu z oblasti horního konce kosti holenní vlevo. Levé předloktí bylo fixováno sádrovou dlahou a 5. 2. 2019 byl žalobce propuštěn do domácího léčení. Žalobce se podrobil dne 8. 2. 2019 lékařské kontrole v privátní ordinaci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v [obec]. Ve dnech 16. 3. 2019 až 22. 3. 2019 byl žalobce hospitalizován ve zdravotnickém zařízení v Selbu, Spolkové republice Německo, kde mu byla zjištěna multifragmentární únavová zlomenina levé dolní končetiny a dne 18. 3. 2019 v tomto zdravotnickém zařízení podstoupil operační výkon, a to otevřenou repozici zlomeniny a stabilizaci [příjmení] dlahou. 5. Sporné mezi účastníky zůstaly tyto skutečnosti: 1/Zda žalovaná poskytla žalobci poučení o pooperačním režimu po lékařském zákroku žalované dne 4. 2. 2019 2/ Zda žalovaná zajistila žalobci pooperační péči po lékařském zákroku žalované dne 4. 2. 2019 6. Ke sporné skutečnosti ad 1/ soud provedl dokazování v tomto rozsahu: 7. Z listiny nazvané souhlas s hospitalizací ze dne 3. 2. 2019 soud zjistil, že žalobce vyslovil souhlas se svou hospitalizací v nemocnici žalované v [obec] a potvrdil, že byl poučen o plánované léčbě, důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotnických služeb, omezeních a doporučeném způsobu života s ohledem na zdravotní stav. 8. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je lékařem v nemocnici žalované v [obec]. Svědek si vzpomněl na žalobce a jeho pobyt v nemocnici, neboť již v dřívější době byl v péči žalované pro komplikovanou tříštivou zlomeninu předloktí. Po operačním zákroku došlo k vytvoření tzv. pakloubu, který bylo třeba následně odstranit. Žalobce se svým souhlasem podstoupil tzv. reoperaci a byla mu též poskytnuta standardní pooperační péče. Žalobce se dostavil do poúrazové poradny ke kontrole hojení, které probíhalo bez komplikací, nebylo proto nutné provádět další lékařské úkony. Žalobce si na žádné komplikace nestěžoval, pokud by zmínil problém s levým bércem, ze kterého byl odebrán kostní štěp, byla by tomu ze strany lékaře věnována pozornost. Po tomto zákroku, kdy se rána hojí a pacient si nestěžuje na bolest či otékání, není třeba provádět kontrolní rentgeny ani jiná vyšetření. 9. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je lékařem v nemocnici žalované v [obec], byl ošetřujícím lékařem v době hospitalizace žalobce a psal propouštěcí zprávu. Svědek uvedl, že byť si již na žalobce nepamatuje, tak při takovém druhu zákroku, kterým je odběr kostního štěpu, pacienty poučuje, že by měli po dobu cca 1 měsíce vynechat sportovní aktivity a končetinu nezatěžovat. Dle jeho názoru by při běžné chůzi nemělo k žádné komplikaci popř. zlomenině dojít. 10. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v únoru 2019 pracovala jako všeobecná zdravotní sestra na v ambulanci chirurgického oddělení nemocnice v [obec]. Při nástupu pacientů na hospitalizaci zajišťovala tzv. informovaný souhlas pacientů. 11. Z výslechu žalobce soud zjistil, že po propuštění z nemocnice žalované 5. 2. 2019 odešel s celou rukou v sádře, byl doma v klidovém režimu, avšak při chůzi pociťoval v místě odběru štěpu jakési„ rupání“. Při následné kontrole toto sdělil lékaři, a ten mu sdělil, že to je běžná reakce. Žalobce žádal provedení kontrolního rentgenu, lékař ho ujistil, že se nic neděje, a že rentgen není třeba. Zanedlouho po této první kontrole šel venčit psa a při přecházení silnice, kdy udělal z chodníku první krok do vozovky, mu v noze opět„ ruplo“ a už nemohl s nohou hýbat, ani na ní našlapovat. Následně byl příbuzným převezen do nemocnice v německém Selbu, kde byl ošetřen. Žalobce uvedl, že si to již přesně nevybavuje, avšak připustil, že první kontrola po propuštění z hospitalizace proběhla v soukromé ordinaci [anonymizováno] [příjmení] a nikoliv v nemocnici žalované. Při další lékařské kontrole již žalobce provedení kontrolního rentgenu nepožadoval. Žalobce vysvětlil rozpor ve svých tvrzeních, kdy v lékařské zprávě v nemocnici v Selbu bylo uvedeno, že zlomenina nastala při běhu a kdy následně v žalobě uvedl, že ke zlomenině došlo při krátkém popoběhnutí a kdy následně při ústním jednání soudu jeho zástupce uvedl, že ke zlomenině došlo při běžné chůzi. Žalobce do nemocnice v německém Selbu doprovázel jeho strýc, který nehovořil dobře německy, žalobce tehdy nehovořil německy téměř vůbec, a proto lékař při sepisu lékařské zprávy patrně špatně úrazovému ději porozuměl. Žalobce setrval na tom, že nevykonával žádné sportovní aktivity, a to ani v době, kdy došlo ke zlomenině nohy. Žalobce uvedl, že ho zdravotnický personál nemocnice žalované nepoučil o žádných omezeních ve smyslu fyzických aktivit, avšak žalobce sám zachovával klidový režim. Dle názoru žalobce, pokud by byl na jeho žádost proveden kontrolní rentgen, mohlo se již dříve zjistit, že kost není v pořádku, mohli mu dát dlahu a nemuselo by ke zlomenině dojít. 12. Soud ke sporné skutečnosti ad 1/ učinil dílčí skutkový závěr: Na základě provedených důkazů má soud za prokázané výslechem svědka [příjmení] [příjmení], že se žalobci při propouštění z hospitalizace dne 5. 2. 2019 dostalo poučení o doporučených omezeních (sport a zatěžování končetiny). Soud uvěřil svědkovi, že při tomto druhu zákroku pacientům tato omezení z logiky věci doporučuje. Věrohodnost svědka nebyla v řízení zpochybněna, svědek vypovídal spontánně, připustil, že si na žalobce nevzpomíná, současně však uvedl, že jde běžné poučení při tomto druhu zákroku. Oproti tomu věrohodnost žalobce je snížena tím, že se rozchází jím uvedená verze okolností vzniku zlomeniny. V lékařské zprávě z nemocnice v SRN se uvádí, že pacient náhle ucítil bolesti v horní části bérce při běhu, později žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že v tomto údaji došlo k chybě kvůli jazykové barieře, neboť ke zlomenině došlo při chůzi. Avšak nelze přehlédnout, že v žalobě tvrdil ještě další verzi, a to že ke zlomenině došlo při krátkém popoběhnutí. Tyto tři verze nelze než přičíst na vrub žalobcovy věrohodnosti. 13. Ke sporné skutečnosti ad 2/ soud provedl dokazování v tomto rozs