13 C 178/2023-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 26.5.2023 domáhala zaplacení částky 37000 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115 a) o. s. ř. ve věci nebylo nařízeno jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 14.7.2023. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14.4.2007 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu byl závazek věřitele poskytnout žalované půjčku (spotřebitelský úvěr) ve výši 37000 Kč a závazek žalované tuto půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 25752 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 1184 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o půjčce. 5. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce. 6. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, 24. 8. 2018, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, 17. 9. 2018, soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované. 8. Z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná na splátkách uhradila celkem částku 19650 Kč. 9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 10. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č.89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 11. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku (zákona č.40/1964 Sb.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 13. Podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 14. Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 15. Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 16. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 17. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok důvodným zčásti, jak uvedeno ve výroku I. – II. tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů: 18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Z ujednání v předmětné smlouvě je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvažoval, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 25752 Kč, což představuje více než 60 % z celkové poskytnuté částky, a zároveň týdenní splácení dluhu, což jsou vůči dlužníku velmi přísné podmínky, nelze považovat smlouvu jako celek za souladnou s dobrými mravy. Jde o zjevnou nespravedlnost ujednání smlouvy o půjčce vůči žalované (dlužníkovi), které nelze poskytnout právní ochranu. V tomto případě je nastavení práv a povinností účastníků smlouvy natolik nevyvážené, že smlouva jako celek neobstojí, tj. je absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 [webová adresa]). Pokud jde o právní závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce (spotřebitelském úvěru), pak ten je ve shodě s právním názorem Krajského soudu v Plzni, jak byl vyjádřen například v rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Co 182/2017 z 8.8.2017 (posuzován skutkově obdobný případ, obsahově shodná smlouva). Žalobkyně tak má právo na vrácení rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou, kterou žalovaná vrátila, neboť v tomto rozsahu se jedná o bezdůvodné obohacení, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně uplatněného nároku je dána, neboť dle smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně stala věřitelem žalovaného. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období prodlení žalované s plněním peněžitého závazku (dle předžalobní výzvy). Ve zbývající části jistiny, tak i příslušenství žaloba zamítnuta, neboť věřitel byl oprávněn plnění žalované započíst toliko na jistinu, nikoliv na příslušenství (souhrnný poplatek), a to s ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy. 19. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. náklady nepřiznány.