13 C 185/2023-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou z 26.5.2023 domáhala zaplacení částky 30.000 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Podáním z 21.6.2023 vzala žalobu zčásti zpět. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a) o.s.ř. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] z 25.6.2009 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytnout žalované půjčku ve výši 30.000 Kč a závazek žalované tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 22 080 Kč vrátit v 54 týdenních splátkách po 960 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. 5. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 30.000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit včetně souhrnného poplatku v týdenních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila na splátkách 17400 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalované se dostalo plnění ve výši 30.000 Kč, v souladu se smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění vrátit, po odečtení již uhrazené částky, která byla věřitelem zúčtována toliko na jistinu. Žalované tak uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení nebyly žádné jiné nároky ze smlouvy, žaloba byla vzata zčásti zpět, zaplacená částka byla započtena toliko na jistinu (nikoliv na souhrnný poplatek), soud se platností předmětné smlouvy ve smyslu § 1813 občanského zákoníku nezabýval. 10. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 96 o.s.ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla úspěšná toliko v části předmětu řízení, ve zbývající části vzala žalobu zpět.