14 C 137/2023-32 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24.710 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] dne 14. 11. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 15. 6. 2023 co do smluvní pokuty ve výši 1.042 Kč s příslušenstvím zpět, soud řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 23.668 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 11. 2021, dodatky ke smlouvě ze dne 15. 11. 2021, ze dne 17. 11. 2021 a ze dne 22. 11. 2021, dodatky ke smlouvě o prodloužení splatností ze dne 23. 12. 2021, ze dne 26. 1. 202110 3. 202122 4. 2021, výpisy z účtů, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 14. 11.2 021 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 2.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 490 Kč (298,08 % ročně), RPSN byla uvedena sazbou 1338,4 %, do 30 dnů – 15. 12. 2021. Mezi účastníky byla sjednána opakovaná možnost prodloužení termínu splatnosti a doby trvání spotřebitelského úvěru, poplatek za každé prodloužení činil částku 490 Kč. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a dále poplatek za zaslání písemné upomínky (max. tři) ve výši 50 Kč. Dne 15. 11. 2021, 17. 11. 2021 a 22. 11. 2021 byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřeny dodatky ke smlouvě o úvěru, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně navýšil úvěr a žalované dne 15. 11. 2021 poskytl částku 11.600 Kč, dne 18. 11. 2021 částku 2.500 Kč a dne 22. 11. 2021 částku 3.900 Kč, splatnost zůstala nezměněna, úrok činil 274,05 % ročně, RPSN 1275,3 %. Dne 23. 12. 2021 byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterého došlo k prodloužení splatnosti do 22. 1. 2022 (úrok 4.505 Kč – 120,91 % ročně, RPSN 838,5 %), dne 26. 1. 2021 další dodatek o prodloužení splatnosti do 21. 2. 2022 (úrok 4.505 Kč – 83,89 %, RPSN 394,4 %), dne 10. 3. 2022 další dodatek o prodloužení splatnosti do 9. 4. 2022 (rok 4.505 Kč – 56,7 %, RPSN 492,8 %) a dne 22. 4. 2022 poslední dodatek o prodloužení splatnosti do 22. 5. 2022 (rok 4.505 Kč – 43,73 %, RPSN 483,7%). Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 1. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 2. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 3. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 4. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku. 5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytl, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, ničeho právnímu předchůdci žalobkyně neuhradila. S ohledem na uvedené shledal soud nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve výši neuhrazené jistiny, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena,za oprávněný a žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku žalobkyně na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku od data následujícího po datu splatnosti dle posledního prodloužení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejiž neúspěch v řízení byl jpouze v nepatrné výši, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.430,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 989 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.710 Kč sestávající z částky 2.100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a sepis žaloby) a z částky 1.050 Kč za jeden úkon dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.150 Kč ve výši 1.291,50 Kč.