17 C 21/2023-36 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18.304 Kč, protože žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o úvěru dne 17. 2. 2022. Podle této smlouvy žalobkyně dne 17. 2. 2022 žalovanému poskytla částku 15.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle zůstatku jistiny dluhu ve výši 14.999 Kč (po započtení platby ve výši 1 Kč) se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, zůstatku poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 733 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 735 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč, smluvních pokut 450 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl o žalobě bez na řízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, z úvěrové zprávy, z výpisu z účtu žalovaného a kopie jeho občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného (včetně příjmů, výdajů a zadluženosti) s tím, že příjem žalovaného (a jeho další poměry) postačovaly k závěru o pravděpodobnosti splacení dluhu žalovaným. Žalovanému byly podle Předsmluvních informací poskytnuty údaje o parametrech sjednávané smlouvy. Z úvěrové smlouvy z 17. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně podle opisu výpisu proplacení smlouvy téhož dne uhradila žalovanému (na jeho účet) částku 15.000 Kč. Poplatek za poskytnutí uvedené částky na 30 dnů byl sjednán na 495 Kč. Účastníci ve smlouvě a s odkazem na sazebník sjednali poplatky za služby (99 Kč měsíčně za službu poplatek za bezpečnou splátku, 49 Kč měsíčně za službu SMS servis, poplatek na prodloužením splatnosti úvěru o 30 dnů tzv. korunovým odkladem v částce 1.485 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů tzv. desetiprocentním odkladem v částce 735 Kč) a smluvní pokutu 3 % z jistiny úvěru, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že kromě čerpání 15.000 Kč byly žalovanému předepsány předmětné poplatky (uvedené v žalobě – 4x poplatek za bezpečnou splátku, 4x poplatek za SMS servis, 300 Kč za účelně vynaložené náklady) a byly zohledněny částky uhrazené 14. 3. 2022 v částce 1 Kč, dne 21. 4. 2022 v částce 2 Kč a dne 25. 5. 2022 v částce 2.235 Kč (poslední uvedená částka byla použita na poplatky za korunový odklad); žalovaný využil 2x prodloužení splatnosti korunovým odkladem a 1x desetiprocentním odkladem za příslušné poplatky. V souladu s uvedeným výpisem a smlouvou nastala splatnost dluhu 23. 9. 2022. Žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který měl vrátit do 30 dnů od poskytnutí, popř. podle využité možnosti prodloužení doby splatnosti. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ani v prodloužené době splatnosti nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Žalobkyně před podpisem smlouvy řádně zkoumala dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalovaného. 10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. 13. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky. 14. V případě sjednaných poplatků za prodloužení splatnosti a za další služby a v souvislosti se smluvní pokutou soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který měly plnit, tedy fakultativní prodloužení doby splatnosti, možnost odkladu splácení a sankce za prodlení s nevrácením finančních prostředků. Soud ohledně poplatků neshledal rozpor s ochrannými normami, byť výše poplatků za prodloužení splatnosti (o jeden měsíc) je ve vztahu k poskytnuté částce velmi vysoká (9,9 % z jistiny, popřípadě 4,9 % z jistiny). Soud uvážil i to, že šlo o krátkodobý úvěr a možnost prodloužení splatnosti bylo možné využít kdykoliv do splatnosti dluhu. Význam má i okolnost, že za dobu trvání úvěru nedošlo ke znásobení dlužné částky. 15. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. 16. Konečně žalobkyně požadovala po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené. 17. Soud požadavky žalobkyně uznal za souladné se smlouvou i právními předpisy a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl