17 C 88/2023-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím a částky 1.140 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce ze dne 24. 2. 2008, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč, žalovaný měl vrátit půjčku ve formě 40 týdenních splátek po 615 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 9.600 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 8.460 Kč. Právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S.á.r.l, a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Usnesením ze dne 12. 6. 2023, č.j. 17 C 88/2023-13 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení ohledně nedoplatku souhrnného poplatku v částce 1.140 Kč. 5. Soud ve věci dospěl ke skutkovému závěru: A) Smlouvou o půjčce ze dne 24. 2. 2008, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč, žalovaný měl vrátit půjčku ve formě 40 týdenních splátek po 615 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 9.600 Kč. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na [právnická osoba] S.á.r.l, a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni (jak vyplývá též z oznámení o postoupení pohledávky). C) Předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná dosud uhradila celkem částku 8.460 Kč. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 24. 8. 2008, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964Sb. (dále jen„ o. z. 1964“). 7. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 10. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 11. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 657 o. z. 1964. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splácet 40 týdenními splátkami po 615 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 9.600 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 8.460 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanými smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s § 524 a násl. o. z. 1964. 13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy, zejména o souhrnném poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z. 1964) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a násl. o. z. 1964, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z. 1964. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 o. z. 1964 mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 o. z. 1964, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o půjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované půjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může (výrazně) převyšovat částku poskytnutou (RPSN 294,1 %, poplatek činí 64 % z jistiny při délce zápůjčky 40 týdnů); dále smlouva ujednávala (přísné) právo věřitele od smlouvy odstoupit při jakémkoli prodlení dlužníka s platbami podle smlouvy a byla sjednána rozhodčí doložka. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o absolutní neplatnosti dle § 55 odst. 2 o. z. 1964. 17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej §§ 451 a 457 o. z. 1964. Jelikož žalovaný uhradil částku 8.460 Kč, soud mu uložil zaplatit rozdíl mezi částkou půjčenou (15.000 Kč) a částkou již zaplacenou (8.460 Kč), tj. částku 6.540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 o.z. 1964. Protože smlouva je neplatná, stala se povinnost žalované vrátit poskytnuté plnění až na základě výzvy žalobkyně ze dne 26. 4. 2023 (ust. § 563 o.z. 1964. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně