18 C 290/2021-190 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaných zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V době rozhodnutí soudu o podané žalobě byly podíly účastníků takové velikosti, jak jsou vyjádřeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uváděla, že reálné rozdělení nemovitých věcí podle výše podílu účastníků (spoluvlastníků) není možné a v průběhu řízení navrhla o zrušení spoluvlastnictví nařízení prodeje ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky podle velikosti jejich podílů. Žalobkyně taktéž uváděla, že měla zájem se se žalovanými dohodnout na způsobu hospodaření se společnými nemovitostmi, avšak k dohodě nedošlo, proto navrhuje zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V průběhu řízení taktéž navrhovala případné zřízení věcného břemene užívání pro třetího žalovaného. S návrhem žalobkyně na zrušení a vypořádaní podílového spoluvlastnictví nařízením prodeje ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky podle velikosti jejich podílu vyjádřila svůj souhlas první žalovaná a třetí žalovaný, taktéž opatrovník druhé žalované, právní zástupce opatrovníka čtvrtého žalovaného a opatrovník páté žalované. Nikdo z účastníků řízení nezpochybnil, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a že velikost jejich podílu na těchto nemovitých věcech odpovídá údajům v katastru nemovitostí, jak je zřejmé z výpisu. V řízení taktéž nebylo zpochybňováno, že žalovaní čtyři a pět jsou nesvéprávní, jak je zřejmé z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 2. 2018. Z něho a ze zprávy o zdravotním stavu páté žalované vyplývá, že je schopná realizovat darovací smlouvy týkající se malých hodnot, jinak není k dispozicím s majetkem samostatně způsobilá. Taktéž nikým z účastníků řízení nebyla zpochybňována nesvéprávnost žalovaného čtyři. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo zatížení předmětných nemovitostí mnoha exekucemi vztahujícími se zejména k žalovaným jedna a tři, avšak i žalované dva. Žádný z podílových spoluvlastníků, účastníků řízení, neprojevil zájem o reálné rozdělení věci. Z tohoto důvodu se soud také způsobem tohoto vypořádání podílového spoluvlastnictví nezabýval. Taktéž s ohledem na předpokládané náklady v souvislosti se zpracováním znaleckých posudků. Podíloví vedoucí navrhovali nařízení prodeje předmětných nemovitostí. Soud při svém rozhodování vyšel z výše uvedených skutkových zjištění, které vzal jako základ zjištěného skutkového stavu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 1140 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle ustanovení § 1140 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí se tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle ustanovení § 1143 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle ustanovení § 1147 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Podle čl. 12 odst. 5 sdělení Ministerstva zahraničních věci č. 10/2010 Sb. m. s. (úmluvy o právech osob se zdravotním postižením ze dne 13. 12. 2006) s výhradou ustanovení tohoto článku státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou veškerá odpovídající a účinná opatření, aby osobám se zdravotním postižením zajistili rovné právo vlastnit nebo dědit majetek, spravovat své finanční záležitosti a mít rovný přístup k bankovním půjčkám, hypotékám a dalším formám finančních úvěrů a zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebyly svévolně zbavovány svého majetku. Podanou žalobou uplatnila žalobkyně své právo na zrušení podílového spoluvlastnictví v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením § 1140 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku. Sa situace, že žalobkyně nechce ve spoluvlastnictví setrvávat, je namístě spoluvlastnictví zrušit. V daném případě nepřicházelo do úvahy, a to z více důvodů, reálné rozdělení věci. Jednak s ohledem na rozdílnou velikost spoluvlastnických podílů účastníků řízení, a také skutečnost, že rozdělení společné věci by vyvolalo vznik dalších nákladů řízení. Tento způsob rozdělení společné věci nenavrhoval ani žádný z účastníků řízení, rovněž žádný z nich neměl zájem o přikázání společné věci do svého výlučného vlastnictví. Vzhledem k těmto skutečnostem rozhodl soud v souladu s návrhem a stanoviskem účastníků řízení o nařízení prodeje společných věcí ve veřejné dražbě. Lze předpokládat, že ve veřejné dražbě se bude vycházet z obvyklé ceny společných nemovitostí a realizovaná cena se k této ceně obvyklé bude alespoň blížit. Žalobkyni a žalovaným se dostane podílu na výtěžku. Prodej společných věcí za obvyklou cenu je v souladu s výše citovaným článkem 12 odst. 5 citované úmluvy ve vztahu k žalovaným čtyři a pět. Soud má za to, že rozhodnutím nebyly poškozeny nikterak zájmy druhé žalované. Její podíl je o velikosti 8/35, je neznámého pobytu, na průběhu řízení se nikterak nepodílela, bylo jí doručováno na adresu trvalého bydliště podle centrální evidence obyvatel, kde se již mnoho let nezdržuje, jak vyplývá ze zprávy této obce. Závěrem nutno uvést, že soud neuvažoval o návrhu žalobkyně na případné zřízení věcného břemene užívání (služebnosti užívání) pro žalovaného tři, když takový postup neodpovídá zvolenému způsobu vypořádání, jakým je nařízení veřejné dražby. Se zřízením takovéto služebnosti nesouhlasili ani další účastníci řízení. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Vycházel z předmětu řízení a charakteru tohoto řízení. Žalobkyně uplatnila právo na náhradu části soudního poplatku, kdy po každém ze žalovaných požadovala úhradu rovnající se velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Ze souhlasu všech účastníků řízení bylo rozhodnuto o nařízení prodeje společných věcí. Všichni účastníci řízení poskytli v průběhu řízení součinnost, s podaným návrhem souhlasili a soud tedy ohledně rozhodnutí o nákladech řízení nepoužil kritéria uvedená v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy hledisko úspěchu a neúspěchu v řízení. Výroky V. a VII. v souvislosti s odměnou zástupců žalovaných 2) a 3) jsou odůvodněny ust. §§ 148 odst. 1, 151 a 150 o.s.ř.