20 C 244/2022-19 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Chebu dne 1. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 84.858 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], jako věřitelem (dále jen„ Provident“) a žalovaným jako dlužníkem byla dne 26. 11. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 47.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 49.052 Kč uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4.003,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 11. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední příslušnou splátku uhradil žalobce dne 18. 1. 2021 a ke dni 21. 5. 2021 dlužná jistina činila částku 36.647,69 Kč a dlužný poplatek částku 27.277,31 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, má žalobce právo na úhradu úroku ve výši 25,26 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 36.647,69 Kč dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstatek úvěru nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 63.925 Kč. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Dále ze žalobního návrhu vyplývá, že [právnická osoba] jako zapůjčitelem (dále jen„ Provident“) a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 18. 8. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 28.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 29.480 Kč zaplatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3.194 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 2. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední příslušnou splátku uhradil žalobce dne 18. 1. 2021 a ke dni 18. 2. 2021 dlužná jistina činila částku 12.343,13 Kč a dlužný poplatek částku 8.589,87 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaný zůstatek zápůjčky nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi žalobcem a Providentem. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 20.933 Kč. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 16. 11. 2022, čj. EPR [číslo] – 4, vyslovil místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Karlových Varech jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 12. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr ve výši 47.000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 49.052 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Dále soud po právním zhodnocení zjištěného stavu věci dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným písemnou smlouvu o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku ve výši 28.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku + souhrnný poplatek ve výši 29.480 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobce žalovanému částku 28.000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřené smlouvy splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátil. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. 9. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.395 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 13.500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 20.819 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.