9 C 189/2023-26 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou, která byla doručena zdejšímu soudu dne 15. 6. 2023, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 213.517 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že podle pracovní smlouvy ze dne 10. 5. 2022 byl žalobce u žalovaného zaměstnán na pracovní pozici Výrobní ředitel – [anonymizováno] – [číslo]. Mzda byla v pracovní smlouvě sjednána v měsíční výši 75.000 Kč, splatná nejpozději do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, za nějž mzda náleží. Jelikož se žalovaný opakovaně dostával do prodlení s výplatou mzdy žalobci, žalobce dne 30. 4. 2023 okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, přičemž okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalovanému doručeno dne 2. 5. 2023. Za měsíce únor až duben 2023 nezaplatil žalovaný žalobci mzdu v celkové výši 158.892 Kč. S ohledem na okamžité zrušení pracovního poměru náleží žalobci podle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce rovněž náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy za dva měsíce. Průměrný měsíční výdělek žalobce činil 60.170 Kč, což je zřejmé z potvrzení žalovaného ze dne 11. 5. 2023, žalobci tedy náleží částka ve výši 120.340 Kč Celkem tedy žalovaný žalobci dlužil částku ve výši 279.232 Kč, z níž po předžalobní výzvě ze dne 22. 5. 2023, která mu byla doručena dne 24. 5. 2023, uhradil žalobci dne 31. 5. 2023 částku 30.000 Kč a dne 13. 6. 2023 částku 35.715 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný stále dluží žalobci částku ve výši 213.517 Kč. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce uvedenými v prvním odstavci tohoto odůvodnění, přičemž na tyto dokumenty soud v plném rozsahu odkazuje (jedná se o pracovní smlouvu ze dne 10. 5. 2022, okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 30. 4. 2023 včetně dodejky, výplatní pásky za období únor až duben 2023, potvrzení žalovaného ze dne 11. 5. 2023 a výzvu žalobce ze dne 22. 5. 2023 včetně dodejky). <b>Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.</b> <b>Podle § 113 odst. 1 zákoníku práce mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.</b> <b>Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.</b> <b>Podle § 56 odst. 2 věty prvé zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.</b> Žalobce prokázal, že podle pracovní smlouvy ze dne 10. 5. 2022 byl u žalovaného zaměstnán na pracovní pozici Výrobní ředitel – [anonymizováno] – [číslo]. Mzda byla v pracovní smlouvě sjednána v měsíční výši 75.000 Kč, splatná nejpozději do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, za nějž mzda náleží. Ke dni 30. 4. 2023 žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, protože mu žalovaný nevyplatil mzdu za měsíce únor až duben 2023 v celkové výši 158.892 Kč. Z této částky žalovaný žalobci dosud dluží 93.177 Kč. Žalovaný byl rovněž povinen vyplatit žalobci pro případ okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 2 věty prvé zákoníku práce náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy za dva měsíce. Průměrný měsíční výdělek žalobce činil 60.170 Kč, žalobci tedy náleží částka ve výši 120.340 Kč, kterou žalovaný žalobci přes jeho výzvu neuhradil ani částečně. Celkem tedy dluží žalovaný žalobci částku ve výši 213.517 Kč. Žalobní návrh je proto důvodný a soud mu vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta (výrok I. rozsudku). Soud podotýká, že žalovaný si je svého dluhu vůči žalobci dobře vědom, o čemž svědčí nejen částečné úhrady před podáním žaloby, ale i jeho zcela pasivní postoj v tomto řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10.676 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 18.360 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání žaloby), náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 33.617,60 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.