10 C 25/2024-26 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost vyklidit byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu. Žalovaná užívala předmětný byt na základě smlouvy o nájmu ze dne 27. 8. 2021, za což se zavázala platit nájemné. Neboť nájemné nehradila, byla nejprve vyzvána k úhradě dlužného nájemného, následně jí byla dne 21. 7. 2023 zaslána výpověď z nájmu nemovitosti a výzva k vyklizení bytu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem jednotky [číslo] byt, vymezené v budově Karlovy Vary, [adresa], byt. dům, která je součástí pozemku parc. [číslo] (zapsaného na listu vlastnictví [číslo]), v k. ú. Tuhnice, obci Karlovy Vary.5. Ze smlouvy o nájmu z 27. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalované k užívání předmětný byt na dobru určitou, za což se žalovaná zavázala platit měsíční úhradu za nájem bytu ve výši 10 000 Kč a zálohy na služby ve výši 1 900 Kč.6. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu z 30. 10. 2021 bylo zjištěno, že nájemné činilo s účinností od 27. 8. 2021 částku 5 900 Kč a zálohy na služby částku 1 900 Kč.7. Z výzvy ze 7. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou s ohledem na skutečnost, že je v prodlení s úhradou nájemného za měsíce březen až červen 2023 k úhradě dlužného nájemného do 18. 7. 2023; zároveň ji upozornila na své oprávnění vypovědět nájem bez výpovědní doby, pro případ, že nezaplatí nájemné za dobu alespoň 3 měsíců.8. Z rozhodnutí žalobce ze dne 8. 11. 2000 bylo zjištěno, že z důvodu nezaplacených úhrad byla žalovaná se svým manželem z družstva opětovně vyloučena.9. Z výpovědi z 21. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neuhrazení dlužného nájemného za měsíce březen až červen 2023 vypověděla nájemní smlouvu a vyzvala žalovanou k vyklizení nemovitosti nejpozději ve lhůtě 1 měsíce od skončení nájmu, tedy od doručení výpovědi do rukou žalované; výpověď byla žalované doručena vhozením do schránky dne 10. 8. 2023.10. Z dopisu z 8. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu do 25. 1. 2023; uvedený dopis byl žalované odeslán téhož dne (zjištěno z dodejky).11. Shora uvedená skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci.12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:13. Podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení porušuje nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců.14. Podle § 2292 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.15. Podle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kdo neprávem věc zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.16. V daném případě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena nájemní smlouva ohledně předmětného bytu. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně neuhradila nájemné za měsíce březen až červen 2023, byla jí platně dána výpověď a její nájem k předmětnému bytu zanikl k 10. 8. 2023 (den doručení výpovědi). V současné době žalovaná byt užívá, aniž by měla k jeho užívání právní důvod, čímž zasahuje do vlastnického práva žalobce. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.