10 C 283/2023-48 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou z 31. 8. 2023 se žalobce po žalované domáhal uhrazení ve výroku I. specifikované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že jakožto vlastník pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [obec], [adresa], k. ú., [obec], obec Praha, přenechal žalované smlouvou o nájmu bytu č. [číslo] [číslo] ze dne 17. 3. 2014 k užívání byt [číslo] o velikosti 3+1 a to na dobu určitou v trvání 5 let, za což se žalovaná zavázala hradit nájemné ve výši 33 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši stanovené v evidenčním listě. Ve smlouvě účastníci rovněž sjednali, že pro případ neodevzdání bytu ze strany nájemce po skončení nájmu, má pronajímatel právo na náhradu ve výši sjednaného nájemného až do skutečného odevzdání bytu. Neboť žalovaná svou povinnost platit nájemné neplnila, vypověděl žalobce listinou ze dne 27. 8. 2018 doručenou dne 26. 9. 2018 nájemní smlouvu, přičemž výpovědní doba uplynula dne 31. 12. 2018. K vyklizení žalobkyně došlo v měsíci srpnu 2023. Předmětem žaloby je uhrazení náhrady za užívání bytu v období od července do prosince 2021, ledna až prosince 2022 a vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, a to zejména s požadavkem na úhradu dluhu na vyúčtování za roky 2021 a 2022 s odůvodněním, že v této době nebyl byt vůbec obýván.3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [obec], [adresa], k. ú., [obec], obec Praha. Na základě smlouvy o nájmu bytu č. [číslo] [číslo] z 17. 3. 2014 přenechal žalobce žalované k užívání byt [číslo] o velikosti 3+1 a to na dobu určitou v trvání 5 let od podpisu nájemní smlouvy a žalovaná se zavázala platit žalobci nájemné ve výši 33 000 Kč měsíčně; mezi účastníky byl nesporný obsah smlouvy založené ve spisu. S ohledem na porušování povinností žalovanou, která nehradila řádně a včas nájemné a náklady na služby spojené s užíváním bytu, dal žalobce žalované dne 27. 8. 2018 výpověď, která jí byla doručena 26. 9. 2018; výpovědní doba uplynula dne 31. 12. 2018. K exekučnímu vyklizení žalované z bytu došlo v srpnu 2023. Evidenčním listem platným od 1. 1. 2021 bylo užívání bytu bez právního důvodu stanoveno na 34 030 Kč. Žalovaná neuhradila náhradu za užívání bytu za měsíce červenec – prosinec 2021, leden – prosinec 2022 a vyúčtování služeb za rok 2021 a 2022 (obě vyúčtování byla žalované doručena), přestože byla vyzvána k zaplacení náhrady za užívání bytu a vyúčtování služeb za rok 2021 výzvou k úhradě ze 17. 1. 2023 a k úhradě vyúčtování za rok 2022 dne 13. 6. 2023.4. Vzhledem k tomu, že všechny právně významné skutečnosti byly mezi účastníky nespornými, neprováděl soud žádné dokazování, přičemž shora uvedené nesporné skutečnosti považuje soud za závěr o skutkovém stavu ve věci samé:5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.7. Podle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.8. Podle § 2247 odst. 3 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., má poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.10. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovaná odevzdala byt, který byl předmětem nájmu, až v důsledku exekučního vyklizení v srpnu 2023, byla povinná poskytnout žalobci náhradu za užívání tohoto bytu ve výši ujednaného nájemného, a to i přesto, že byt reálně neužívala. Co se týče hrazení nákladů za služby, rozlišuje zákon č. 67/2013 Sb. platby složku základní, kterou je příjemce služeb povinen hradit bez ohledu na služby, které skutečně čerpal, a složku spotřební, jejíž výše se odvíjí právě od služeb skutečně vyčerpaných. Obrana žalované, která nesouhlasila s hrazením vyúčtování za roky 2021 a 2022 s tím, že byt nebyl v tomto období vůbec užíván, tedy z tohoto důvodu nemůže obstát. S ohledem na uvedené skutečnosti rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když splatnost byla stanovena dle vyúčtování zaslaných žalované, v obecné pariční lhůtě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 114 782,33 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 37 003 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 740 059 Kč sestávající z částky 11 300 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6 280,44 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 3. 2024 náhrada 3 140,22 Kč za 260 ujetých km v částce 2 140,22 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 4. 2024 náhrada 3 140,22 Kč za 260 ujetých km v částce 2 140,22 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 280,44 Kč ve výši 13 498,89 Kč.