15 C 8/2024-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 22.912,50 Kč s přísl., neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2022, č. , číslo, . Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , na základě této smlouvy poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 12. 01. 2023 včetně úroku ve výši 4.560 Kč (277,40 %). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku. Žalovaný na dluh uhradil částku 500 Kč a na výzvy k plnění nereagoval.2. V podání ze dne 24. 01. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět co do úroku ve výši 4.660 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.412,50 Kč. Soud v této dle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil (viz. výrok I).3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2022, č. , číslo, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 12. 01. 2023 včetně úroku ve výši 4.560 Kč (277,40 %). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku.5. Ze společného prohlášení žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že uzavřely dne 07. 07. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.6. Z dopisu žalobkyně ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, a to do 10. 11. 2023.7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně nesplnil. Ujednání o výši obchodního úroku, smluvní pokutě a poplatku za upomínky soud přezkoumal z hlediska ochrany spotřebitele. Na předmětnou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. o.z.). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Předmětná smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, byla v neprospěch žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku, obchodní úrok činí 56,72 % p.a. (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).14. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. 12 C 330/2023-14, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala právní předchůdkyně žalobkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 15. 11. 2023 a uvedla, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí to ukládá ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.15. V posuzovaném případě si účastníci smlouvou o úvěru sjednali úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s obchodním úrokem ve výši 4.560 Kč (277,40 % ročně) do 12. 01. 2023. Žalovaný obdržel plnění ve výši 20.000 Kč dle neplatné smlouvy a proto je povinen poskytnuté plnění po zohlednění částečné úhrady ve výši 500 Kč žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první o. z. Ostatní plnění žalobkyně požadovala podle neplatné smlouvy, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl.16. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s poukazem na ust. § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 02. 11. 2023. Zákonný úrok za období předcházející termínu plnění ve výzvě jako nedůvodný zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10.755,85 Kč, přičemž tato částka představuje 75,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.519 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.382,60 Kč sestávající z částky 3.140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.720 Kč ve výši 2.041,20 Kč.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná,