17 C 132/2023-108 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo určení (spolu) vlastnického práva k nemovité věci (bytové jednotce) uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Podstatou sporu bylo, zda darovací smlouva, kterou žalovaný nabyl od žalobkyně spoluvlastnické právo k nemovité věci, je neplatná. Žalobkyně se odvolávala na rozsudek ve věci sp. zn. 20 P 19/2007, podle kterého v době uzavření darovací smlouvy byl žalovaný nezpůsobilý k nabytí předmětné věci. V té době totiž jeho způsobilost k právním úkonům byla omezena tak, že nebyl schopen činit jiné, než jen jednoduché právní úkony související se spravováním a obstaráváním běžných záležitostí k zajištění každodenních běžných potřeb odpovídajících jeho schopnosti hospodařit s finančními prostředky do výše 1.000 Kč. V ostatních věcech bylo potřebné jeho zastoupení opatrovníkem. Kolizní opatrovník žalovaného se žalobou nesouhlasil a odvolával se na skutečnost, že nabytím vlastnického práva nebyla způsobena žalovanému žádná újma a žádná újma mu nevzniká ani v souvislosti s vlastnictvím uvedeného podílu (§ 65 a § 3032 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“). 2. Žalovaného zastupoval kolizní opatrovník jmenovaný usnesením Okresního soudu Plzeň – město, z 16. 10. 2023, č.j. 99 P 69/2021-575. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla manželkou stálého opatrovníka žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození], inicioval nalézací soud ustanovení kolizního opatrníka pro možný střet zájmů. Ostatně stanovisko stálého opatrovníka bylo k žalobě v zásadě pozitivní; souhlasil s vyhodnocením darovací smlouvy jako neplatné. 3. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém vymezil sporné a nesporné skutečnosti a učinil dále uvedená skutková zjištění. Mezi účastníky byla nesporná nesvéprávnost žalovaného a jeho nezpůsobilost uzavřít samostatně darovací smlouvu ohledně nemovité věci již po prvním rozhodnutí o omezení svéprávnosti žalovaného, popř. o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům. Tato skutečnost byla potvrzována rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 16. 1. 2007, č.j. 20 Nc 1501/2006-50, který nabyl právní moci 7. 3. 2007. Tímto rozhodnutím došlo k omezení žalovaného ve způsobilosti k právním úkonům tak, že byl schopen činit jednoduché právní úkony související se spravováním a obstaráváním běžných záležitostí, zajištění každodenních potřeb; byl oprávněn disponovat s finančními prostředky do výše 1.000 Kč měsíčně; v ostatních věcech bylo třeba zastoupení opatrovníkem. Toto rozhodnutí bylo v režimu o. z. fakticky potvrzeno rozsudkem téhož soudu z 9. 2. 2016, sp.zn. 20 P 19/2007 (došlo pouze k precizování způsobilosti žalovaného k právním jednáním a částka, se kterou byl oprávněn disponovat, byla zvýšena na 2.000 Kč měsíčně). Obdobně bylo rozhodnuto (o prodloužení omezení svéprávnosti žalovaného) rozsudkem zdejšího soudu z 9. 5. 2019, č.j. 20 P 19/2007-380. Skutečnost, že žalovaný trpí trvale duševní poruchou, která ho činí nezpůsobilým k uzavření darovací smlouvy týkající se nemovitých věcí, byla zřejmá ze znaleckých posudků zpracovaných v uvedené opatrovnické věci vedené aktuálně u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 99 P 69/2021 (dříve vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 P 19/2007 a 20 Nc 1501/2006), a to z roku 2006 (č.l. 28 opatrovnického spisu), z 9. 12. 2015 (č.l. 239 opatrovnického spisu) a znalecký posudek z roku 2010 (č.l. 84 opatrovnického spisu). 4. Mezi účastníky bylo nesporné předmětné darování mezi žalobkyní a žalovaným. Darování bylo též potvrzováno darovací smlouvou z 14. 3. 2011 a 13. 3. 2011, na základě které byl i podle výpisu z katastru nemovitostí z 29. 8. 2023 realizován vklad vlastnického práva žalovaného s právními účinky vkladu k 15. 3. 2011 (darován spoluvlastnický podíl ve výši ½). To potvrzoval i návrh na vklad do katastru nemovitostí z 14. 3. 2011, doručený katastrálnímu úřadu 15. 3. 2011. 5. Mezi účastníky bylo sporné vystupování žalovaného po předmětném darování tak, že se nepřiměřeně a důvěřivě zavazuje. Uvedenou skutečnost měl soud za prokázanou z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 26. 9. 2022, č.j. 11 C 101/2021-206 ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2022, č.j. 64 Co 291/2002-299 a dále z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 3. 2021, č. j. 10 C 221/2020-49 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2021, č.j. 64 Co 155/2021-97 a dále bylo zřejmé též ze zprávy NRKI-BRKI z 22. 5. 2020 (č.l. 62). Proti žalovanému bylo opakovaně uplatňováno zaplacení částek podle úvěrových smluv, které byly se žalovaným uzavírány přesto, že žalovaný způsobilost k těmto právním jednáním neměl a ani v současně době nemá (byť ve dvou zmiňovaných věcech soud rozhodl ve prospěch žalovaného). Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město z 13. 6. 2023, č.j. 99 P 69/2021-529 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 2023, č.j. 18 Co 173/2023-551 bylo rozhodnuto o neschválení právního jednání, kterým žalovaný (zastoupený stálým opatrovníkem) převáděl předmětný spoluvlastnický podíl na žalobkyni s odůvodněním, že pozbytí majetkové hodnoty (přes prezentovaná nebezpečí vyvolávaná žalovaným) není v zájmu žalovaného (jako nesvéprávného). 6. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene (z 11. 4. 2024 a z 12. 4. 2024) za účasti žalobkyně, druhé spoluvlastnice bytové jednotky, stálého opatrovníka žalovaného a kolizního opatrovníka žalovaného. Uvedená smlouva byla též v řízení prezentována tak, že k jejímu uzavření došlo ve prospěch žalovaného pro případ, že bude určeno, že vlastníkem jeho podílu na předmětné nemovité věci je žalobkyně. 7. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [celé jméno žalovaného] (stálého opatrovníka), protože omezení ve schopnostech žalovaného jsou zřejmá z opatrovnických rozhodnutí (a též znaleckých posudků). Soud dále neprovedl důkaz protokoly o jednání ve věci (ne) schválení právního jednání za žalovaného, protože průběh řízení (včetně stanovisek zúčastněných osob) vyplýval z uvedených soudních rozhodnutí. Zprávy stálého opatrovníka o hospodaření s majetkem žalovaného nebyly potřebné, protože žádné újmy v souvislosti s výkonem (spolu) vlastnického práva (zjistitelné ze zpráv opatrovníka) nebyly tvrzeny (namítáno bylo možné dotčení tohoto práva jednáním žalovaného). 8. Soud posoudil po právní stránce věc takto: Podle § 38 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb. (dále jen „o.z. 1964“) neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. 9. Podle § 38 odst. 1 o.z. 1964 byly právní úkony činěné osobami, které k tomu neměly způsobilost (na základě omezení rozhodnutím soudu), absolutně neplatné, aniž by právní předpis a soudní judikatura připouštěly možnost jakýchkoliv výjimek (např. dodatečné schválení). I když kolizní opatrovník žalovaného správně poukazuje na aktuální ochranu osoby omezené ve svéprávnosti ve smyslu § 65 o.z., z přechodných ustanovení o. z. nevyplývá, že by tuto ochranu bylo možné poskytovat osobě omezené na svéprávnosti (omezené ve způsobilosti k právním úkonům) ohledně právních jednání (právních úkonů) učiněných do 31. 12. 2013. Ustanovení § 3028 odst. 1 – 3 o.z. vede k závěru, že podmínky platnosti právního úkonu učiněného do 31. 12. 2013 se nepochybně řídí právními předpisy účinnými v době učinění tohoto právního úkonu. Ustanovení § 3032 odst. 2 o.z. neřeší otázku případné platnosti právních úkonů učiněných do 31. 12. 2013, ale pouze transformaci omezení ve způsobilosti k právním úkonům na omezení svéprávnosti. 10. Byť lze právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013 označit za nevyhovující pro nerozlišování různých důsledků právních úkonů pro osobu omezenou ve způsobilosti k právním úkonům, je uvedené pravidlo zcela jednoznačné a má též své teoretické opodstatnění. Česká republika je účastna na mezinárodních závazcích, které jí ukládají věnovat zvláštní péči k ochraně osob, které jsou omezené na svéprávnosti. Především jde o Úmluvu ze dne 13. prosince 2006 o právech osob se zdravotním postižením, publikovaná pod [číslo] 2010 Sb. m. s., konkrétně čl. 4 odst. 2, čl. 12 odst. 5 Úmluvy (tj. o podporu státních orgánů při zajišťování rovnocenného obsahu základních práv osob se zdravotním postižením, v tomto případě práva vlastnického). I toto pravidlo musel soud při úvaze o rozhodnutí o žalobě zvažovat. Bylo možné uvažovat i o tom, že by žaloba vůči žalovanému byla zamítána pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o.z.). Pokud však soud uvážil potencionální nebezpečí pro majetek žalovaného, který pochopitelně v řízení opatrovnickém nemohl být akcentován jako nejdůležitější (protože pouze potencionální), pak řešení, které bylo přijato druhou spoluvlastnicí předmětných nemovitých věcí, stálým opatrovníkem žalovaného a žalobkyní za účasti kolizního opatrovníka, tedy uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, poskytuje ochranu zájmům žalovaného v přiměřeném rozsahu. Respektuje právní úpravu účinnou v době, kdy byl právní úkon učiněn, řeší problém potencionálních důsledků opakovaného zavazování žalovaného k právním jednáním, ke kterým není způsobilý, a současně za