10 C 319/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 500 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 1. 2022 a částku ve výši 16 973 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 3. 10. 2021; obě smlouvy byly uzavřeny mezi společností [právnická osoba] a žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvami o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 26. 1. 2022 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s částkou 34 140 Kč (úrok 26 450 Kč, zpracování úvěru 1.500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 6 064 Kč) ve formě 21 měsíčních splátek po 3 096 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na předmětnou pohledávku uhradil pouze částku 1 500 Kč. Dne 3. 10. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s částkou 16 590 Kč (úrok 11 070 Kč, zpracování úvěru 1.500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 4 020 Kč) ve formě 78 týdenních splátek po 598 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na předmětnou pohledávku uhradil pouze částku 13 027 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému úvěry ve výši 31 000 Kč a 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto úvěry včetně poplatků a úroku splatit v měsíčních, respektive týdenních splátkách dle smlouvy. RPSN činila 151,98 %, respektive 87,68 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 1 500 Kč, respektive 13 027 Kč.11. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky přesahující 100 % jistiny, respektive dosahující 56,6 % jistiny a RPSN ve výši 151,96 %, respektive 87,68 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částky ve výši 29 500 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 31 000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 1 500 Kč a žalovaná částka ve výši 16 973 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 30 000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 13 027 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 038 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 860 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 473 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.