14 C 229/2025-86 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 77.267 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 9. 5. 2023.2. Žalovaný dluh žalobkyní uplatňovaný nerozporoval.3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalovaného byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 18.300 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 8.775 Kč (výdaje ve výši životního minima 4.860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3.915 Kč), volné zdroje 8.525 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost , právnická osoba, .5. Z ověření v registru SOLUS ze dne 13. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný nebyl evidován jako dlužník.6. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaný vykazoval skóre 445 (nízké riziko).7. Z detailu úhrady z účtu [bankovní účet] soud zjistil, že dne 31. 1. 2023 obdržel od Plannerer GmbH částku 800 EUR (18.540,80 Kč), dne 17. 4. 2023 částku 800,03 EUR a dne 2. 5. 2023 částku 800 EUR (18.332 Kč).8. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2023, z prohlášení klienta ze dne 9. 5. 2023, z přihlášky do pojištění ze dne 9. 5. 2023, z Přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2023, z oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 5. 2023 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 69,09 % ročně (RPSN 95,76 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 3.738 Kč měsíčně do 25. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 163.104 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.9. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 10. 5. 2023 převedena částka 55.000 Kč na účet [bankovní účet] vedený ve smlouvě jako účet žalovaného.10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil ve lhůtě splatnosti pouze splátku 3.738 Kč splatnou dne 22. 6. 2023 a dále uhradil od 15. 12. 2023 do 29. 5. 2025 celkem částku 15.838 Kč.11. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 2 a 3 za měsíce červenec a srpen 2023) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 25. 9. 2023 v témže znění vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu zahrnujícího i dlužnou splátku za měsíc září 2023.12. Z oznámení ze dne 28. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 66.603 Kč (jistina 54.768,64 Kč, úrok za úvěr 9.416,90 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náklady 400 Kč, 1.020 Kč pojištění schopnosti splácet) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.13. Z předžalobní výzvy odeslané 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 28. 9. 2023 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 49.367,54 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 998 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 26.502 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 400 Kč a úrok 69,09 % ročně, pojištění 340 Kč).14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 55.000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 69,09 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil pouze ve lhůtě splatnosti pouze 1 splátku. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.20. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI, Hodnocení klienta, prohlášení klienta, kopii občanského průkazu žalovaného a detail výpisu z účtu žalovaného a uvedla, jaké jsou příjmy žalovaného a jeho výdaje (výdaje uvedené samotným žalovaným). Výše příjmu žalovaného 18.300 Kč sice může budit zdání, žalovaný by mohl měsíčně splácet závazek ve výši 3.738 Kč, avšak závěr, že bude žalovaný s velkou pravděpodobností schopen poskytnutý úvěr splácet, není možné učinit bez analýzy celkové finanční a majetkové situace žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, výpisy z registrů SOLUS a NRKI nejsou samy o sobě postačující, a z detailu z výpisu účtu žalovaného lze dovodit pouze to, že na účet žalovaného byla v průběhu tří měsíců zasílána částka ve výši 800 EUR (18.000 Kč) od zahraničního subjektu (matoucí je, že se jedná o jiný subjekt, než jaký měl žalovaný označit jako svého zaměstnavatele , právnická osoba, ), nikterak však z něho nevyplývá počáteční a konečný stav finančních prostředků na účtu v jednotlivých měsících, výše jeho reálných výdajů a závazků. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak s