14 C 255/2025-51 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 95.570 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. 9103347222 uzavřené mezi účastníky dne 3. 10. 2024.2. Žalovaný dluh žalobkyní uplatňovaný nerozporoval.3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalovaného byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 28.000 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 9.870 Kč (výdaje ve výši životního minima 4.860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5.010 Kč), volné zdroje 17.130 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost , právnická osoba5. Z ověření v registru SOLUS ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný neměl evidován dluh po splatnosti.6. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaný měl po splatnosti dluh ve výši 4.892 Kč a jeho nesplacené dluhy činily 34.191 Kč.7. Z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta ze dne 3. 10. 2024, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. 9103347222 ze dne 4. 10. 2024, z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2024, z oznámení o schválení úvěru ze dne 7. 10. 2024 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 78,08 % ročně (RPSN 113,07 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 4.787 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 229.776 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 4. 10. 2024 byla převedena částka 70.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. 0728948910/5500, podle historie pohybů na tomto účtu je název účtu , Jméno žalovaného, .9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil ve lhůtě splatnosti celkem částku 14.361 Kč (splátky splatné 17. 11. 2024, 17. 12. 2024 a 17. 1. 2025).10. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 2 a 3 za měsíce prosinec 2024 a leden 2025) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 20. 3. 2025 v témže znění vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek za únor 2025 a březen 2025 a výzvou ze dne 17. 4. 2025 i k úhradě dlužné splátky za duben 2025.11. Z oznámení ze dne 23. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 84.817 Kč (jistina 69.256,93 Kč, úrok za úvěr 13.463,24 Kč, smluvní pokuty 1.497 Kč, náklady 600 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.12. Z předžalobní výzvy odeslané 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 23. 4. 2025 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 82.720,17 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 1.497 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 9.181,92 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 600 Kč a úrok 78,08 % ročně).13. Soudu bylo z neznámého důvodu předloženo potvrzení Raiffeisen Bank a.s. ze dne 3. 10. 2024, z něhož bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného uhradil na účet , jméno FO, č. 1021106618/5500 dne 13. 9. 2024 platbu ve výši 33.728 Kč.14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 78,08 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil pouze ve lhůtě splatnosti pouze 3 splátky. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.20. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI, Hodnocení klienta a prohlášení klienta a uvedla, jaké jsou příjmy žalovaného a jeho výdaje. Výše příjmu žalovaného 28.000 Kč, pokud pomineme to, že nebyla nikterak doložena, se sice sama o sobě může jevit dostatečnou pro úhradu splátek ve výši 4.787 Kč měsíčně, avšak závěr, že žalovaný bude s velkou pravděpodobností schopen poskytnutý úvěr splácet, nelze učinit pouze na základě této informace, je potřeba učinit analýzu celkové finanční a majetkové situace žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaný již má jiné závazky a určitý dluh i po splatnosti, ohledně výše příjmu žalovaného nebyl předložen žádný důkaz (detail z výpisu z účtu předložila od subjektu odlišného od žalovaného), stejně tak nebyl předložen žádný důkaz, z něhož by bylo možné ověřit stav finančních prostředků na účtu žalovaného v jednotlivých měsících, výši reálných výdajů a závazků žalovaného. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný uhradil pouze 3 ze sjednaných 48 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztah