15 C 227/2025-55 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 64.665 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 19. 2. 2024.2. Žalovaná dluh žalobkyní uplatňovaný nerozporovala.3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalované byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 19.800 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 14.560 Kč (výdaje ve výši životního minima 4.860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč, splátky jiných úvěrů 4.200 Kč, ostatní výdaje 1.500 Kč a rezerva 1.000 ), volné zdroje 4.240 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost , právnická osoba, .5. Z ověření v registru SOLUS ze dne 14. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná neměla evidován dluh po splatnosti.6. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaná měla po splatnosti dluh ve výši 1.460Kč a její nesplacené dluhy činily 64.000 Kč.7. Z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta ze dne 19. 2. 2024, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 2. 2024, z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 20. 2. 2024, z oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 2. 2024 a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně (RPSN 113,04 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 3.117 Kč měsíčně do 10. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 131.280 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 20. 2. 2024 byla převedena částka 40.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, , podle historie pohybů na tomto účtu je název účtu , jméno FO, .9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 7.734 Kč.10. Z výzvy k zaplacení ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 3 a 4 za měsíce červen a červenec 2024) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 12. 8. 2024 v témže znění vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek měsíce červen, červenec a srpen 2024.11. Z oznámení ze dne 14. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 49.511 Kč (jistina 39.725,84 Kč, úrok za úvěr 7.223,17 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náklady 800 Kč a úhrady za pojištění 764 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.12. Z předžalobní výzvy odeslané 16. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 14. 8. 2024 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu (nová jistina 45.949,01 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 998 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 7.102,30 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 800 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet 764 Kč a úrok 78,07 % ročně).13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 78,07 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, když uhradila toliko částku 7.734 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.19. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI, Hodnocení klienta a prohlášení klienta a uvedla, jaké jsou příjmy žalované a její výdaje. Výše příjmu žalované 19.800 Kč, pokud pomineme to, že nebyla nikterak doložena, se sice sama o sobě může jevit dostatečnou pro úhradu splátek ve výši 3.117 Kč měsíčně, avšak závěr, že žalovaná bude s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr splácet, nelze učinit pouze na základě této informace, je potřeba učinit analýzu celkové finanční a majetkové situace žalované. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaná již má jiné závazky a určitý dluh i po splatnosti, ohledně výše příjmu žalované nebyl předložen žádný důkaz, stejně tak nebyl předložen žádný důkaz, z něhož by bylo možné ověřit stav finančních prostředků na účtu žalované v jednotlivých měsících, výši reálných výdajů a závazků žalované. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze 2 ze sjednaných 48 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva