15 C 70/2025-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 50.476 Kč s příslušenstvím (34.576,14 Kč zůstatek úvěru, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně ve výši 34.576,14 Kč dle bodu 6.5 smlouvy, tj. 14.502 Kč, úroků 66,88 % ročně z částky 29.653,86 Kč) z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 27. 12. 2022.2. Žalovaný dluh žalobkyní uplatňovaný nerozporoval.3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:4. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný byl písemně informován žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru 31.000 Kč.6. Z ověření v registru SOLUS ze dne 26. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný nebyl evidován jako dlužník.7. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaný vykazoval skóre 337 (menší riziko).8. Z historie pohybu na účtu žalovaného č. 1489554002/5500 za období od 1. 8. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že účet vykazoval záporný zůstatek.9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2022, z oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 12. 2022, dokladu o vyplacení úvěru a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 31.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 66,89 % ročně (RPSN 91,72 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 1.866 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 89.568 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 27. 12. 2022 převedena částka 31.000 Kč na účet 01489554002/5500 vedený ve smlouvě jako účet žalovaného.10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 14.928 Kč.11. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 10. 2023 a 20. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 9,10,11 za měsíce září, říjen a listopad 2023) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru.12. Z oznámení ze dne 21. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení s úhradou splátek a vyzvala ho k úhradě částky 35.974 Kč (jistina 29.653,86 Kč, úrok za úvěr přirostlý ke dni zesplatnění 4.922,28 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náklady 400 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.13. Z předžalobní výzvy odeslané 16. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 21. 11. 2023 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 29.653,86 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 998 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 6.016,92 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 400 Kč a úrok 66,88 % ročně).14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 31.000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 66,88 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil pouze osm splátek. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.20. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI a historii účtu žalovaného a uvedla, jaké jsou příjmy žalovaného a jeho výdaje. avšak závěr, že bude žalovaný s velkou pravděpodobností schopen poskytnutý úvěr splácet, není možné učinit bez analýzy celkové finanční a majetkové situace žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, výpisy z registrů SOLUS a NRKI nejsou samy o sobě postačující. Historie výpisů z účtu žalovaného je pouze dokladem potvrzujícím, že výsledný zůstatek je mínusový. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.21. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uza