16 C 180/2025-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 48 133,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2022 a ze dne 3. 1. 2023, č. 879423001 (dále jen„ spotřebitelský úvěr“) uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO].2. Podáním ze dne 20. 8. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět pro částku 9 360,19 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 360,19 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení. Soud proto řízení v navrhovaném rozsahu dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil.3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.5. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 4. 10. 2022, č. 879423001 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 50 000 Kč, žalovaná měla vrátit částku ve formě 36 měsíčních splátek po 2 916,41 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku 56,72 % a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny, za každý den prodlení.B) Smlouvou o úvěru ze dne 3. 1. 2023, č. 879423001 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 48 867,70 Kč, žalovaná měla vrátit částku ve formě 34 měsíčních splátek po 2 916,41 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku ve výši 56,72 % a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny, za každý den prodlení.C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.D) Předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 69 615,29 Kč a částku 9 360,19 Kč po podání žaloby.F) K prověřování schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z prohlášení žalovaného a dále žalovaný souhlasil s tím, že žalobkyně využije náhledů do dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalované.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). V dané věci žalobkyně nedisponuje dokumentací ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž k výzvě soudu nedoplnila ani žádná konkrétní tvrzení ohledně obvyklých příjmů a výdajů žalované, nezbylo soudu než uzavřít, že úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) jak je z pohledu judikatury výše uvedeno neposuzovala, proto je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku.8. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí.9. Protože žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 69 615,29 Kč a částku 9 360,19 Kč po podání žaloby (pro kterou bylo řízení částečně zastaveno), ale byla jí poskytnuta částka 50 000 Kč a později 48 867,70 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatných smluv. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou, soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl a ve zbývající části žalobu z důvodů výše uvedených zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že ve věci úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož jí v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.