11 C 246/2025-38 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci 13 024 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaní mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti spoluvlastnického podílu [číslo] (dále též jen„ bytová jednotka“ či„ jednotka [číslo]“). Žalovaní byli povinni mimo jiné hradit nedoplatky za vyúčtování služeb. Z vyúčtování za rok 2024 byl zjištěn nedoplatek ve výši 13 024 Kč, nedoplatek byl splatný do dne 31. 5. 2025. Žalovaní ničeho neuhradili, ačkoliv byli žalobcem vyzýváni.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, po celou dobu řízení zůstali pasivní.3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, žalovaná 2) je státní příslušnicí Venezuely, tedy poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout. Na poměr žalobce a žalované 2) dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). , jméno FO, Českou republikou a Venezuelou nebyla sjednána mezinárodní smlouvy obsahující kolizní normy týkající se pravomoci a příslušnosti v občanskoprávních věcech. Žalovaná 2) měla v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalované.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Jelikož žalovaní ničeho nenamítali, provedl soud k důkazu listiny předložené žalobcem a na základě těchto listin má za prokázaná tvrzení uvedená v žalobě. Konkrétně soud z těchto důkazů zjistil:6. Z informace o jednotce [číslo] č. [list vlastnictví], soud zjistil, že žalovaní mají ve společném jmění předmětnou bytovou jednotku.7. Ze stanov žalobce soud zjistil, že čl. VI odst. 3 písm. d) a e) upravuje povinnost člena společenství hradit příspěvky na správu domu a zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Nedoplatky z vyúčtování služeb jsou podle čl. XIV odst. 7 stanov splatné do 5 měsíců od skončení kalendářního roku.8. Z přehledu vyúčtování služeb za bytovou jednotku za rok 2024 bylo zjištěno, že žalovaným byl vyúčtován nedoplatek za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 13 024 Kč, splatnost byla stanovena do 31. 5. 2025.9. Z upomínky ze dne 13. 6. 2025 včetně poštovní dodejky se podává, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu, žalovaný si zásilku převzal 19. 6. 2025.10. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.11. Podle § 1194 odst. 1 věty první před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), je společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku.12. Podle § 1194 odst. 2 věta první občanského zákoníku je členství ve společenství vlastníků neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky.13. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.14. Dle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.15. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaní jako vlastníci bytové jednotky (a z tohoto titulu členové žalobce) v žalovaném období porušili své povinnosti vyplývající z citovaných ustanovení občanského zákoníku, jakož i ze stanov žalobce, a řádně neuhradili vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu. Pokud jde o přiznaný úrok z prodlení z dlužné částky, soud o něm rozhodl co do základu a co do výše s poukazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 106,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 024 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 220 Kč ve výši 886,20 Kč.