11 C 60/2026-40 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 201 173,54 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 10. 2024 mezi účastníky. Žalobkyně požadovala částku v celkové výši 201 173,54 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru 198 943,54 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, po celou dobu řízení zůstala nečinná.3. Žalovaná se k nařízenému jednání dne 17. 6. 2026 bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání řádně doručeno více než 10 dní před jednáním. Žalovaná ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu, k důkazu soud provedl listiny předložené žalobkyní.4. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 2. 10. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše původně sjednaného úvěrového rámce 105 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úroky, a to měsíčními splátkami v minimální výši 2,497 % z úvěrového rámce, tedy 2 622 Kč. Byla sjednána RPSN ve výši 26,7 %. Pro případ opoždění se splátkou si strany smluvily sankce v podobě účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním úhrady a dále smluvní pokuty ve výši 500 Kč, avšak v maximální výši dle dlužné splátky. Strany si v rámci smluvních ujednání sjednaly mimo jiné možnost žalobkyně předčasně zesplatnit úvěr v situaci, kdy bude žalovaná s více než dvěma splátkami v prodlení nebo v prodlení s jednou splátkou déle než 3 měsíce (ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 10. 2024 včetně úvěrových podmínek žalobkyně, splátkového kalendáře – výpis čerpání splátek a úhrad). V úvěrové smlouvě i v kartě klienta na jméno žalované a číslo smlouvy shora je uvedeno, že žalovaná má jedno dítě, výše jeho zaměstnaneckého příjmu činí 20 000 Kč s tím, že osoby s ním žijící ve společné domácnosti mají příjem 35 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 13 000 Kč. Žalovaná byla lustrována v registrech NRKI, CEE, JAP_PUJCKA (ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 10. 2024, karty klienta). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná předložila žalobkyni výpis z účtu, ze kterého vyplývá struktura a výše příjmů a výdajů žalované v období tří měsíců před uzavřením smlouvy (z výpisu z účtu žalované za období od 4. 7. 2024 do 1. 10. 2024). Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla. Žalovaná načerpala částku celkem ve výši 206 200 Kč, když úvěrový rámec byl následně zvýšen na 200 000 Kč (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). V průběhu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná šest měsíčních splátek, částku v celkové výši 27 592 Kč (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná tak svému závazku úvěr řádně splácet nedostála. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného úvěrovou smlouvou a čl. 6 Úvěrových podmínek a úvěr zesplatnila. O zesplatnění úvěru žalovanou informovala a vyzvala ji ke splacení celého úvěru (z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 26. 8. 2025 včetně poštovního podacího archu z téhož dne). Žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta výzvou ze dne 15. 10. 2025, avšak bezúspěšně (z předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2025 včetně poštovního podacího archu z téhož dne).5. Dle shora uvedeného skutkového závěru soud dospěl k následujícím právním závěrům:6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 206 200 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, přestala splátky splácet, nicméně uhradila celkem částku 27 592 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Soud se proto v souvislosti s judikaturou vyšších soudů zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované.15. Žalobkyně v žalobě poskytla pro splnění své povinnosti posuzovat úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí obecná tvrzení. Tato tvrzení k výzvě soudu doplnila s odkazem na metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, kartu klienta, ověření bonity MLS a výpis z účtu za období od 4. 7. 2024 do 1. 10 2024.16. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů