12 C 86/2026-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované původně zaplacení 25 852 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2024, č. , číslo, . Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) poskytnul žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná měla vrátit tento úvěr do 11. 8. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a poplatku v celkové výši 4 680 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2024 na firmu , právnická osoba, , IČO , IČO, a ta ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025 postoupila na žalobkyni.2. Žalobkyně ještě před zahájením vzala žalobu zpět co do částky 13 852 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení.3. Žalobkyně se dále domáhala na žalované původně zaplacení 25 852 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2024, č. , číslo, . Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) poskytnul žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná měla vrátit tento úvěr do 11. 8. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a poplatku v celkové výši 4 680 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2024 na firmu , právnická osoba, , IČO , IČO, a ta ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025 postoupila na žalobkyni.4. Žalobkyně ještě před zahájením vzala žalobu zpět co do částky 13 852 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení.5. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.6. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud pouze důkazy předložené žalobkyní a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:A/Smlouvou o úvěru ze dne 12. 7. 2024, č. , číslo, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná měla vrátit tento úvěr do 11. 8. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a poplatku v celkové výši 4 680 Kč.B/Smlouvou o úvěru ze dne 12. 7. 2024, č. , číslo, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná měla vrátit tento úvěr do 11. 8. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a poplatku v celkové výši 4 680 Kč.C/Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na firmu , právnická osoba, , IČO , IČO, a ta ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2025 postoupila na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2025, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.D) Předžalobní upomínkou ze dne 4. 2. 2026 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.E) Žalovaná ničeho neuhradila.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. V daném případě právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).9. Žalobkyně k výzvě soudu nedoplnila svá tvrzení týkající se úvěruschopnosti žalované s tím, že podklady k tomu od právního předchůdce neobdržela.10. Ze shora uvedeného je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) neposkytl relevantní informace a doklady svým právním nástupcům při postoupení pohledávek za žalovanou, tudíž ani při jednání soudu by výzva za účelem doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru vůči žalobkyni po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. včetně následků nesplnění výzvy, nebyla splněna. Proto je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.11. Jelikož žalovaná nenamítala žádná jiná nepřiměřená ujednání (zneužívající klauzule), soud se jinými nepřiměřenými ujednáními nezabýval.12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok.13. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu, že poskytovatel úvěru neposuzoval řádně úvěruschopnost spotřebitele (žalované), je třeba podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit hmotněprávní splatnost smluvních povinností žalované, vrácení jistiny úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je zvláštním ustanovením ve vztahu k občanskému zákoníku o splatnosti bezdůvodného obohacení, které je splatné, není-li dohodnuto, na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru učinil Nejvyšší soud, a to v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž mimo jiné uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“14. Z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Není možné uvažovat o dvou skutkových podstatách podle § 87 odst. 1 věty poslední a § 87 odst. 2 citovaného zákona, jak dospívá ve svém článku JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, podle něhož musí mezi účastníky nastat spor o splatnost, kterým je třeba rozumět zjevný a projevený nesoulad mezi vůlí dlužníka a věřitele o tom, jak má být jistina úvěru jako bezdůvodné obohacení splácena. Nelze akceptovat z toho rozporně vyplývající závěry (viz odst. IV. odst. 1 článku) o tom, že při pasivitě dlužníka soud rozhodne deklaratorním rozsudkem a přizná i odpovídající úrok z prodlení, jde-li o plnění, které se stalo splatným do vyhlášení rozsudku s tím, že ke splatnosti tohoto plnění došlo na základě výzvy poskytovatele úvěru (žalobkyně) k plnění podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Uvedený názor nepočítá s možností počáteční pasivity dlužníka, který následně, třeba v průběh