14 C 45/2026-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12.086 s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o zápůjčce č. 305791 uzavřené dne 6. 10. 2016 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, oznámením o postoupení pohledávek, oznámením o zaplacení úplaty a předžalobní výzvou včetně podacího lístku a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 6. 10. 2016 byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem Kubánské náměstí 1391/11, Praha 10 (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce č. 305791, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11.100 Kč (úroky 2.100 Kč, odměna za administrativní činnost 3.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč) ve formě 58 týdenních splátek po 457 Kč včetně pojištění. Žalovaná splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 28. 7. 2020vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 12. 8. 2020. Žalovaná celkem uhradila na předmětnou pohledávku částku 2.914 Kč.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku včetně poplatků splatit v 58 týdenních splátkách. RPSN byla ve smlouvě uvedena jako 75,72 %, ve skutečnosti však činila 256,13 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 2.914 Kč.11. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující 74 % jistiny a RPSN 256,13 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná částka 12.086 Kč přitom představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 15.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovanou ve výši 2.914 Kč. Co se však týče prodlení žalované, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným až na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované odeslána 28. 7. 2020 a pokud lhůta k plnění byla stanovena do 12. 8. 2020, dostala se žalovaná do prodlení dnem 13. 8. 2020 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni ve výroku I. nárok na zaplacení částky 12.086 Kč s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 13. 8. 2020 do zaplacení, ve zbytku žalobu (co do úroku z prodlení) ve výroku II. jako nedůvodně podanou zamítnul.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.086 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 15. 12. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 15. 12. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.300 Kč ve výši 273 Kč.