14 C 59/2026-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 43.000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 535692192 uzavřené dne 23. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 535692192, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, oznámením o postoupení pohledávek, oznámením o zaplacení úplaty a předžalobní výzvou včetně podacího lístku a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 23. 12. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 535692192, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 44.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve lhůtě do 23. 12. 2024 spolu se souhrnným poplatkem ve výši 57.618 Kč (úroky 76 % ročně - 42.750 Kč, odměna za zpracování zápůjčky 1.500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 9.552 Kč) ve formě 24 měsíčních splátek po 4.235 Kč. RPSN byla uvedena jako 113,50 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, zaplatil pouze částku 1.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 29. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 13. 8. 2025, zásilka byla podána na poštu dne 30. 7. 2025. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou 43.000 Kč na jistině a částkou 1.918,88 Kč na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení za období od 24. 12. 2024 do 28. 4. 2025.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.1. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.2. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.3. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 44.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku a poplatků splatit ve 24 měsíčních splátkách. RPSN byla ve smlouvě uvedena jako 113,50 %, ve skutečnosti však činila 156,34 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 1.000 Kč.5. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky přesahují samotnou jistinu a RPSN 156 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná částka 43.000 Kč přitom představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 44.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 1.000 Kč. Co se však týče prodlení žalovaného, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným až na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 30. 7. 2025 a pokud lhůta k plnění byla stanovena do 13. 8. 2025, dostal se žalovaný do prodlení dnem 14. 8. 2025 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni ve výroku I. nárok na zaplacení částky 43.000 Kč s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 14. 8. 2025 do zaplacení, ve zbytku žalobu (co do úroku z prodlení) ve výroku II. jako nedůvodně podanou zamítnul.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch byl v nepatrné části ve vztahu k úroku z prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.624 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.720 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43.000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.400 Kč ve výši 504 Kč.