14 C 85/2026-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 118 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplnění povinností plynoucích žalovanému ze smlouvy o používání kreditní karty č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 22. 9. 2016. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit do výše 18 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty a zároveň byl povinen ho splácet spolu se smluvním úrokem. Žalobkyně tvrdila, že při sjednávání úvěru nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté žalovaným nebyly pro účely posouzení jeho schopnosti splácet úvěr úplné, přesné a pravdivé.2. Podáním ze dne 2. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu částky 7 000 Kč, proto soud rozhodl v rozsahu zpětvzetí žaloby a řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. (výrok I.).3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzená žalobkyně nikterak nerozporoval. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, zatímco žalobkyně souhlasila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Soud provedl důkaz žádostí o vydání kreditní karty, Smlouvou o používání kreditní karty, doručenkou autorizační SMS? Všeobecnými podmínkami pro zakládání a vedení účtů, Podmínkami pro vydávání a požívání kreditních karet, Sazebníkem, výpisem z kartového účtu, odstoupením od smlouvy, posuzování úvěruschopnosti, zprávou CBCB, výpisem z běžného účtu a předžalobní výzvou a na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 8. 2008 uzavřena smlouva o vedení účtu. Dne 23. 8. 2016 pak mezi stranami byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o používání kreditní karty mBank č. , Anonymizováno, , na základě které se žalobkyně zavázala vydat žalovanému kartu mBank a poskytnout mu úvěr do výše úvěrového limitu 18 000 Kč, který může čerpat prostřednictvím platebních transakcí prováděných v souvislosti s využíváním karty, a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve splátkách ve výši 1.700,33 Kč měsíčně spolu s úrokem 23,8 % ročně., RPSN činila 35,17 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtu fyzických osob Sazebník bankovních poplatků. V čl. 9 Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet bylo sjednáno právo žalobkyně smlouvu vypovědět. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a nezjistila žádné skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalovaným poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (žalovaný uvedl v žádosti příjem 15 000 Kč, kontrolou předchozích transakcí na účtu žalovaného byl zjištěn průměrný měsíční příjem ve výši 22 310 Kč, žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč, avšak žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu částkou 11 523,44 Kč. Dále žalovaný uvedl splátku leasingu ve výši 1 800 Kč, přičemž žalobkyně dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný má poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 7 327,71 Kč měsíčně) Žalovaný neuhradil splátky splatné za měsíc květen, červen, červenec 2024 a žalobkyně dne 31. 7. 2024 zaslala žalovanému poslední výzvu k uhrazení dlužné částky, ve které byl upozorněn na možnost vypovězení smlouvy o používání kreditní karty, pokud nedojde k uhrazení dlužné částky. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne 3. 12. 2025. Po podání žaloby dne 21. 1. 2026 uhradil žalovaný částku 5 000 Kč a dne 23. 2. 2026 částku 2 000 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ust. § 1998 odst. 1 občanského zákoníku lze závazek vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.11. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky pravidelně splácet spolu s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 23,8 %. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, žalovaný však své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z ust. § 1998 občanského zákoníku ve spojení článkem 9.1. Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet a úvěrovou smlouvu vypověděla. S ohledem na uvedené a s ohledem na skutečnosti, že žalobkyně v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě, a bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl. Soud proto žalobě (po částečném zpětvzetí a zastavení řízení) ve výroku II. vyhověl a žalobkyni přiznal jistinu ve výši 11 118 Kč spolu se sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení uplatněným v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 980,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 118 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 240 Kč ve výši 1 940,40 Kč.