19 C 163/2025-34 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 222 026 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozsudku a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastnice uzavřely dne 5. 12. 2022 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání č. , číslo, , jejímž předmětem byl nájem prostoru sloužícího podnikání v nemovitostech v , specifikace nemovitosti, Dodatkem č. 1 ze dne 28. 3. 2023 bylo sjednáno, že za měsíce prosinec 2022 až červen 2023 činí měsíční nájemné 1 Kč a od července 2023 činí měsíční nájemné 15 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala hradit žalobkyni vyúčtovanou spotřebu elektrické energie a vody. Protože žalovaná své platební povinnosti řádně a včas neplnila, domáhala se žalobkyně zaplacení dlužného nájemného a vyúčtovaných služeb.Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili.Z provedených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne 5. 12. 2022, z dodatku č. 1 ze dne 28. 3. 2023, z odstoupení od smlouvy ze dne 15. 2. 2024, z předžalobní upomínky ze dne 31. 3. 2025 a z předložených faktur za spotřebu elektrické energie a vody, soud zjistil následující skutkový stav: Účastnice dne 5. 12. 2022 uzavřely smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání podle § 2302 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalované do užívání prostor sloužící podnikání za účelem provozování občerstvení. Podle č. l. III smlouvy bylo sjednáno roční nájemné 180 000 Kč, hrazené v měsíčních splátkách, přičemž dodatkem č. 1 bylo ujednáno, že za měsíce prosinec 2022 až červen 2023 činí měsíční nájemné 1 Kč a od července 2023 činí měsíční nájemné 15 000 Kč. Nájemné bylo splatné vždy do 25. dne příslušného měsíce. Vedle nájemného se žalovaná zavázala hradit žalobkyni rovněž cenu služeb spojených s nájmem, konkrétně vodné, stočné a elektrickou energii, a to do 25. dne měsíce následujícího po vyúčtování na základě vystavené faktury.Z předložených faktur měl soud prokázáno, že žalobkyně žalované vyúčtovala za období od prosince 2022 do prosince 2023 spotřebu elektrické energie a vody v jednotlivých částkách uvedených ve výroku rozsudku, celkem 102 019 Kč, a že tyto částky nebyly ve lhůtě splatnosti uhrazeny. Ze smlouvy, dodatku a listin předložených žalobkyní dále vyplynulo, že žalované vznikla povinnost uhradit dlužné nájemné v celkové výši 120 007 Kč, tj. za měsíce prosinec 2022 až červen 2023 po 1 Kč a za další měsíce dle sjednané měsíční sazby 15 000 Kč, jak je rozvedeno ve výroku rozsudku. Celkový dluh žalované tak činí 222 026 Kč.Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud dovodil, že žaloba je důvodná. Uzavřená smlouva je smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání ve smyslu § 2302 odst. 1 občanského zákoníku. Bylo-li s nájmem spojeno i poskytování služeb, použije se podle § 2303 občanského zákoníku úprava služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Žalovaná byla podle smlouvy povinna hradit sjednané nájemné a cenu vyúčtovaných služeb řádně a včas. Protože tak neučinila, dostala se s úhradou jednotlivých peněžitých dluhů do prodlení. Žalobkyni proto vedle jistiny vzniklo právo i na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše se určuje podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z jednotlivých dílčích pohledávek od dnů následujících po jejich splatnosti, a to v sazbách uvedených ve výroku.Žalobkyni soud přiznal i částku 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Podle § 513 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky mimo jiné i náklady spojené s jejím uplatněním. Jelikož žalobkyně před zahájením řízení žalovanou k plnění vyzvala, vzniklo jí právo i na náhradu těchto nákladů v uplatněné výši.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 984,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 882 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 222 026 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 010 Kč ve výši 6 092,10 Kč.