19 C 62/2026-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 10 866,86 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2019. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč k účtu č. , č. účtu, , žalovaný měl vrátit úvěr nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:A) Smlouvou o úvěru ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr do 1 roku od čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku.B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Podle soudu žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť úvěr byl sjednáván jako kontokorentní úvěr k již vedenému sporožirovému účtu shora vedenému.7. Stejně tak neshledal ve smlouvě žádné nepřiměřené ujednání (ze strany žalovaného nebylo ani namítáno) ve smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele, která je představována § 1813 a násl. občanského zákoníku, jež jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).8. Mezi účastníky byl sjednán přiměřený smluvní úrok, RPSN dle smlouvy činí 21,26 %.9. Jelikož žalovaný nesplnil svůj závazek vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr, uložil mu soud tuto povinnost podle § 2395 občanského zákoníku, a to včetně sjednaného smluvního úroku a také zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 866,86 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.