12 C 155/2021-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 534 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 6. 11. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla značky Audi A6, [anonymizováno] 2 [anonymizováno] [číslo]. Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 9 692 Kč ročně se čtvrtletní frekvencí placení, tedy ve výši 2 423 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum], a to ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění, a to ke dni 8. 9. 2019. Na pojistném za období od [datum] do 8. 9. 2019 dluží žalovaný částku 3 311 Kč. Dále byla s žalovaným uzavřena dne [datum] pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla značky Škoda Octavia, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 6 369 Kč ročně se čtvrtletní frekvencí placení, tedy ve výši 1 592 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 7. 5. 2019, a to ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění, a to ke dni 8. 9. 2019. Na pojistném za období od [datum] do 8. 9. 2019 dluží žalovaný částku 2 223 Kč. 2. Soudu se nepodařilo žádnými dostupnými prostředky zjistit pobyt žalovaného, přičemž žalovaný neprochází registrem obyvatelstva ani evidencí Cizineckého informačního systému a soud tak došel k závěru, že žalovaný je neznámého pobytu. Dle § 29 odst. 3 o.s.ř. může předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám. S ohledem na skutečnost, že neexistuje vhodná osoba, tak jak je definována v § 29 odst. 4 o.s.ř., jíž by soud žalovanému jako opatrovníka ustanovil, byl žalovanému jako opatrovník pro toto řízení ustanoven usnesením ze dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Opatrovník žalovaného se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem [země]. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 01. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný měl poslední známé místo pobytu v České republice na adrese [adresa]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byla uzavřena dne [datum] pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla značky Audi A6, [anonymizována tři slova] [číslo]. Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 9 692 Kč ročně se čtvrtletní frekvencí placení, tedy ve výši 2 423 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum], a to ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění, a to ke dni 8. 9. 2019. Na pojistném za období od [datum] do 8. 9. 2019 dluží žalovaný částku 3 311 Kč. Dále byla s žalovaným uzavřena dne [datum] pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla značky Škoda Octavia, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 6 369 Kč ročně se čtvrtletní frekvencí placení, tedy ve výši 1 592 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum], a to ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění, a to ke dni 8. 9. 2019. Na pojistném za období od [datum] do 8. 9. 2019 dluží žalovaný částku 2 223 Kč. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 3 odst. 1, věty první a druhé zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle ustanovení § 13 odst. 2 věty první zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo zákona. 7. Poprávní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ze které žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla smlouva zanikla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Za dobu do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo, má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Žalobkyně zároveň prokázala, že žalovaného upomínala k úhradě dlužné částky, pročež jí vzniklo právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s tímto upomínáním. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 8. Podle ustanovení § 2804 o.z., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 9. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak