12 C 22/2021-38 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které byly žalované poskytovány služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu. Žalované byl současně poskytnut do užívání [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno]. V souvislosti s ukončením smlouvy ke dni [datum], byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení ve lhůtě 10 dnů. Za porušení této povinnosti má žalobkyně nárok na smluvní pokutu za nevrácení set-top boxu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána, aby smluvní pokutu uhradila do [datum]. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. Žalobkyni byla výzva doručena do datové schránky a ani ona se k výzvě nevyjádřila. Proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které byly žalovanému poskytovány služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu a žalovanému byl současně poskytnut do jeho užívání [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] Součástí smlouvy byla ujednání o smluvní pokutě ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení zapůjčeného [anonymizována dvě slova]. Žalovaná byla dle obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy, povinna set-top box vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Smluvní vztah byl ukončen dne [datum]. Žalovaná byla k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty vyzvána ve lhůtě do [datum]. 5. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že mezi účastníky byla uzavřena tzv. inominátní smlouva podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Nárok žalobkyně nachází oporu v ustanovení § 2048 o. z. dle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V tomto případě žalovaný porušil svou povinnost vrátit při ukončení smlouvy pronajatá zařízení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni smluvní pokutu uhradil, že jeho povinnost k úhradě pokuty nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 6. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).