12 C 93/2021-26 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 050 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., a žalobou se domáhala úhrady tohoto příspěvku. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu, přičemž k tomuto vozidlu nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jednalo se o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 m3 do 2 500 m3, [anonymizováno] 2 [anonymizováno] [číslo] (dále pouze„ vozidlo“), dle registru silničních vozidel je všechna uvedené vozidlo vedeno jako provozované. 2. Žalovaný, coby provozovatel, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti ode dne [datum] do [datum]. Vozidlo bylo nepojištěno 150 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalovanému odeslala žalobkyně výzvu, což je podmínkou pro uplatnění nároku. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku u vozidla nastala dne 28. 7. 2019. Žalobkyně požadovala v souvislosti s vozidlem uhradit částku 10 050 Kč. Jedná se o částku 9 750 Kč (zákonná denní sazba 65 Kč vynásobená počtem dní, tj. 150) a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě uvedené dlužné částky, a to dne 13. 6. 2019, nicméně žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval. Předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě všech výše uvedených dlužných částek, nicméně ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 5. Žalovaný je cizinec se státní příslušností [země], v dané věci se tak jedná o spor s mezinárodním prvkem. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (příslušnost) ve věci rozhodnout. Protože příslušnost soudu není mezi smluvními státy upravena mezinárodní smlouvou, aplikoval soud ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, dle kterého je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Dle občanského soudního řádu jsou pro určení věcné a místní příslušnosti až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení, tj. ke dni podání žalobního návrhu. K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), nejde-li o případy výlučné místní příslušnosti (§ 88 o. s. ř.), popř. s ohledem na stanovení věcné příslušnosti krajský soud, v jehož obvodu se obecný soud účastníka nachází. U fyzických osob se obecný soud posuzuje v první řadě podle bydliště žalovaného, a to bez ohledu na jeho státní občanství. Nemá-li žalovaný bydliště, je jeho obecným soudem soud, v jehož obvodu se zdržuje. Naopak, má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Na základě těchto skutečností soud uzavřel, že Okresní soud v Liberci je oprávněn ve věci rozhodnout, že je dána jeho pravomoc (příslušnost). 6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně odeslala dne 13. 6. 2019 výzvu, ze které vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla. Z informací, které měla žalobkyně k dispozici od pojišťoven (a z centrálního registru vozidel), zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění, a to dopisem ze dne 4. 5. 2020, přičemž vyzvala žalovaného k úhradě výše uvedené dlužné částky. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Dle § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti (a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, (b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 9. Dle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti pojistitel (pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti), sděluje [anonymizováno] údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. Dle § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti [anonymizováno] sděluje údaje podle odstavce 1 týkající se vozidel, která podléhají registraci vozidel, Ministerstvu dopravy. Dle § 15 odst. 3 zákona o odpovědnosti Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím vedenými a sdělí [anonymizováno] výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny [anonymizováno], a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v registru silničních vozidel. Kancelář má právo požadovat sdělení i jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel, jsou-li pro to důvody vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona. 10. Dle § 4 odst. 3 zákona o odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 11. Dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. 12. Dle § 4 odst. 4 zákona o odpovědnosti osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 13. Dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 14. Dle § 4 odst. 6 zákona o odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 15. Dle § 4 odst. 7 zákona o odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku m