16 C 422/2020-30 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 633,02 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače a dne 1. 4. 1991 se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalované vznikla v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná neplatila televizní poplatky řádně a včas, případné mimořádné platby žalované byly započítávány vždy na nejstarší dlužné částky, a tak žalovaná dluží žalobci poplatky v měsíční výši 135 Kč za říjen 2017 až leden 2020, tedy v celkové výši 3 780 Kč. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaná se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do evidence poplatníků v měsíci dubnu 1991. K úhradě dlužných poplatků byla žalovaná jménem žalobce opakovaně vyzývána. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač, je poplatníkem televizního poplatku. Měsíční výše televizního poplatku činí od 1.1.2008 135 Kč (§ 6) a televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2). Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná zaplatil žalobci televizní poplatky za období od října 2017 do ledna 2020, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalované zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Tyto účelně vynaložené náklady při respektování závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. srpna 2014 pod sp. zn. III. ÚS 405/14 činí 1 200 Kč a tvoří je 1 000 Kč soudní poplatek a 100 Kč paušální náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony právní služby. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.