19 C 142/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 838 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou rovněž poplatek ve výši 1 138 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobci rovněž účelně vynaložené náklady za písemné výzvy v celkové výši 1 500 Kč, zákonný úrok z prodlení. Zároveň žalobce žalovanému vyčíslil smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit i s poplatky za poskytnutí půjčky ve výši 1 138 Kč, a to vše do [datum]. Žalovaný však své závazky neuhradil řádně a včas. Žalobce mu následně zaslal celkem 3 písemné výzvy k úhradě, když za každou si účtuje 500 Kč za účelně vynaložené náklady. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s plněním závazků vyplývajících ze smlouvy, žalobce mu vyúčtoval v souladu se smluvními ujednáními smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč. 5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce. Podle těchto ustanovení smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, v tomto případě peníze, tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Při zápůjčce peněžité lze rovněž ujednat úroky. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 3 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalobce rovněž prokázal, že žalovaného celkem třikrát upomínal k úhradě dluhu a náleží mu tak náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tyto částky uhradit. 6. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 838 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.