19 C 286/2021-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 34 424 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s příslušenstvím, celkem tedy ve výši 42 000 Kč, a to v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky 31 119 Kč, z toho nesplacená jistina činí 27 849 Kč, 3 350 Kč pak činí dluh na splátkách. Ve smlouvě si strany ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy o úvěru neplnila řádně a včas, žalobce jí odeslal celkem dvě upomínky. Tímto tedy žalované vznikla povinnost zaplatit náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu ze splatné, avšak nezaplacené částky za období od [datum] do [datum] ve výši 1 029 Kč, a rovněž smluvní pokutu z prodlení s úhradou čtyř měsíčních splátek v celkové výši 1 996 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek i upomínkami. Žalované byla zaslána rovněž předžalobní výzva ze dne 27. 1. 2021, přesto žalovaná částka dosud nebyla uhrazena a s její úhradou je tedy žalovaný v prodlení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Žalovaná byla usnesením ze dne 22. 9. 2021 vyzvána, aby se vyjádřil ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem tuto smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 42 000 Kč, a to v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalované s úhradou dluhu a smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojené s upomínáním. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky v souladu se smlouvou. Z listiny označené jako tabulka umoření byla zjištěna splatnost jednotlivých splátek a jejich započtení na jistinu a úrok. Z listiny označené bonita smlouvy bylo zjištěno, jak žalovaná dluh umořovala. Z upomínek zaslaných žalované žalobcem má soud za prokázané, že žalovaná své závazky neuhradila řádně a včas, za což mu předchůdce žalobce vyčíslil smluvní pokutu, jednak za prodlení s úhradou splátek, jednak za prodlení s úhradou jistiny. Z oznámení o zesplatnění úvěru má soud za zjištěné, že dne 27. 1. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak splátky nehradila řádně a včas. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dluhu, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky a povinnost žalované nahradit výdaje spojné s upomínáním. Žalovaná řádně a včas neuhradila čtyři po sobě jdoucí splátky, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou nezaplacenou splátku, tedy celkem 1 996 Kč. Žalovaná nesplatila jistinu ve výši 27 849 Kč a splátky ve výši 3 350 Kč, smluvní pokuta z neuhrazeného zůstatku úvěru pak činí 1 029 Kč. Žalobce zároveň prokázal, že upomínal žalovanou k úhradě dlužné částky, vzniklo mu tedy právo požadovat výdaje spojené s upomínáním ve výši 200 Kč. Celková dlužná částka činí 34 424 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěruve výši 30 000 Kč žalované, který měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným úrokem. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Žalovaná se ve smlouvě zavázala rovněž k hrazení nákladů na upomínání. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaná žádné námitky nevznesla, ani netvrdila a neprokázala, že by dlužné poplatky uhradila či dluh jinak zanikl. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalované zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 10. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 556 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 378 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 424 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 12. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro urče