19 C 308/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit mu částku 29 207 Kč s úrokem z prodlení z částky 29 207 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 6. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce žalobce“), uzavřela s žalovanou dne 16. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 29 207,12 Kč. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu předchůdce žalobce na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Úvěr byl splatný dne 16. 6. 2020. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na žalobce. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Žalovaná byla usnesením ze dne 21. 9. 2021 vyzvána, aby se vyjádřila ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř.. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 12. 2019 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet Úvěr, úroky z Úvěru ve výši 10,40 % měsíčně a Poplatek za čerpání z Bankovního účtu klienta pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající Minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 11,00 % nesplaceného Úvěru společně s úrokem z Úvěru a Poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této Smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Z listiny označené jako„ loan application info“ bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Z faktury [variabilní symbol] bylo zjištěno, že k datu splatnosti činila dlužná částka 29 207,12 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalované byla oznámena změna věřitele. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. 8. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, která úvěr čerpala prostřednictvím bezhotovostní platby. Úvěr měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 10,40 % měsíčně do 16. 6. 2020. Žalovaná předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 10. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 2 621 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 169 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 12. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 13. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal dvod pro její prodloužení.