19 C 442/2020-28 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 11 820,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřel dne 24. 11. 2016 smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] dále jen„ smlouva“. Součástí této Smlouvy jsou též všeobecné obchodní žalobce a podmínky osobních kreditních karet (dále jen„ Podmínky“). Na základě smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 10 000 Kč (dále jen„ úvěr“). Úvěr byl veden na č. účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit Úvěr s úrokem určeným oznámením o úrokových sazbách, přičemž ke dni splatnosti jeho výše činila 22,36 % p. a. (dále jen„ Roční úroková sazba“). Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě (dále jen„ Výpis”), a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího Výpisu do dne předcházejícího dni vystavení daného Výpisu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne 25. 2. 2019 a následujících a tímto omisivním právním jednáním se dopustil porušení Smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet svůj dluh z poskytnutého Úvěru řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil, žalobce dopisem ze dne 06. 12. 2019 oznámil žalovanému, že odstupuje od Smlouvy. Žalovaná částka 11 820 Kč se skládá z jistiny ve výši 10 329,04 Kč a poplatků úvěru ve výši 1 491,04 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 806,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 416,83 Kč, obchodního úroku z úvěru ve výši 22,36 % p.a. z jistiny ode dne 8. 4. 2020 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z jistiny ode dne 8. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne 5. 2. 2021 vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř.. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o osobní kreditní kartě reg. [číslo] bylo zjištěno, že dne 24. 11. 2016 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce a podmínky osobních kreditních karet. V této smlouvě se žalobce zavázal vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě za podmínek stanovených smlouvou a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úroky dle podmínek stanovených smlouvou a podmínkami. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě (dále jen„ Výpis”), a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího Výpisu do dne předcházejícího dni vystavení daného Výpisu. Žalovaný byl seznámen s poplatky za bankovní služby včetně jejich výše. Z listiny nazvané Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná byla seznámena s výší úrokové sazby, která činila 21,99 % s tím, že oznámení o výši úrokové sazby může být výše sazby změněna. Z dopisu ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od smlouvy o kreditní kartě, neboť ze strany žalovaného došlo k porušení smlouvy. Odstoupení os smlouvy bylo žalovanému odesláno dne 9. 12. 2019. Z výpisu úvěrového účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že celková dlužná částka ke dni 20. 12. 2019 činila 14 079,64 Kč, přičemž se skládala z jistiny ve výši 10 329,16 Kč, poplatků ve výši 1 491,04 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 2 129,70 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 129,74 Kč. 5. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit s úrokem. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i úvěrové podmínky žalobce. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Poplatky žalobce požaduje v souladu s úvěrovými podmínkami a Sazebníkem poplatků a odměn. 8. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, zatímco žalovaná ani netvrdil, že by její závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 9. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovan povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.