21 C 109/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 050 Kč od 29. 11. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o úvěru obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit žalobci i poplatek ve výši 11 550 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 443 Kč počínaje dnem 12. 10. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Bylo ujednáno, že v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle Smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně a uhradil celkem 12 500 Kč, žalobce proto vydělil tuto částku týdenní splátkou 443 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Od 29. 11. 2018 je tak žalovaný v prodlení. Dříve, než byla podána žaloba, žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne [datum]. 2. Ve věci bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu dle ust. § 101 odst.4 o.s.ř. žádný z účastníků řízení nevyjádřil nesouhlas s tímto postupem soudu. Soud při svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne [datum] včetně splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci kromě půjčených 15 000 Kč zaplatit ještě souhrnný poplatek ve výši 11 550 Kč (úrok z úvěru 5 250 Kč, poplatek za zpracování úvěru 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 300 Kč) v 60 pravidelných týdenních splátkách po 443 Kč počínaje dnem 12. 10. 2017. Převzetí částky 15 000 Kč žalovanáý potvrdil podpisem smlouvy dne 5. 10. 2017. 4. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení celkem 14 050 Kč do sedmi dnů od doručení této výzvy a byl upozorněn na soudní řízení. 5. Soud má za prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ust. § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti za sjednaný úrok. Žalovaný měl úvěr vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý úrok a sjednané poplatky. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátil a zaplatil úrok a sjednané poplatky, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.