21 C 222/2021-44 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalované uložil zaplatit mu částku 2 738,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 337,84 Kč od 31. 5. 2016 do 10. 8. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 738,10 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovanou uzavřel dne [datum] k Smlouvu o vedení účtu č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce se zavázal zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet specifikovaný v „ Potvrzení o zřízení účtu“ a vydat a vést k jednotlivým účtům platební karty. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalobce na základě Smlouvy zřídil žalované ke dni 16. 5. 2016 účet mKonto č. ú. [bankovní účet]. Ke dni 31. 5. 2016 překročila žalovaná dostupný zůstatek na účtu a porušila svou povinnost dle čl. 7 [číslo]. Podmínek zajistit dostatek prostředků na účtu k pokrytí částky platební transakce. Tímto došlo ke vzniku debetního zůstatku. Žalobce žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobce tak odstoupil od Smlouvy, s účinností ke dni 7. 6. 2019. Žalobce po žalované požaduje uhrazení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 917,10 Kč, poplatků ve výši 1 821 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ode dne, kdy se žalovaný dostal do debetního zůstatku do dne 10. 8. 2020, ve výši 337,84 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 2 738,10 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení. Žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] Smlouvu o vedení mBank č. [anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdce vedl pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalované vznikl na účtu debetní zůstatek ve výši 917,10 Kč. Dopisem ze dne 7. 6. 2019 sdělil žalobce žalované, že eviduje dlužnou pohledávku ve výši 2 968,53 Kč a upozornil ho, že nebude-li tato částka uhrazena, odstoupí žalobce od Smlouvy. Dopisem ze dne 12. 8. 2020 vyzýval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky 3 075,94 Kč. 5. Po právní stránce soud posuzoval mezi účastníky uzavřenou první smlouvu podle ustanovení § 1842 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se Smlouvou o finanční službě, pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 6. Žalobce se zavázal pro žalovanou zřídit a vést bankovní účet. Toto žalobce učinil. Žalovaná se na bankovním účtu dostala do debetního zůstatku a tento nevyrovnala. Uvedeným jednáním porušila žalovaná své závazky ze Smlouvy a žalobce tak od Smlouvy odstoupil. Žalované tak byla uložena povinnost k úhradě debetního zůstatku a sjednaných poplatků včetně zákonného úroku z prodlení. 7. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovanou dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 8. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 738,10 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t. 11. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu). 12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. 13. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř., jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaná k tomu ostatně ničeho netvrdila) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může splácet ve splátkách.