22 C 117/2020-11 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 14 208 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na žádost žalovaného uzavřel dne 16.7.2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a poskytl mu úvěr 6 000 Kč splatný původně dne 18.8.2019. Žalovaný se podpisem smlouvy zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 6 408 Kč. Žalovaný však úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, žalobce proto odeslal žalovanému dvě upomínky, za které mu vznikly prokazatelné náklady stanovené paušální částkou ve výši 450 Kč resp. 650 Kč. Dále byla pohledávka za žalovaným předána k inkasnímu řízení, za které byla žalovanému účtována náhrada nákladů tohoto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovanému byla rovněž účtována smluvní pokuta za porušení povinností ze smlouvy ve výši 2x 900 Kč. Žalobce dne 2.9.2019 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 5.1.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Žalovaný se zavázal žalobci uhradit pohledávku z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku jistiny 6 000 Kč uhradit do 18.8.2019, spolu s poplatkem za poskytnutí 1 488 Kč (tzv.„ poplatek po slevě“). Žalovaný však ve lhůtě splatnosti jistinu spolu s poplatkem nevrátil, neučinil tak ani po výzvách žalobce. Jednotlivé nároky ze smlouvy o úvěru proto byly specifikovány tak, že jistina tvoří částku 6 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru částku 6 408 Kč (tento již v plné výši), smluvní pokuta částku 1 800 Kč, poplatky za odeslání upomínek částku 1 100 Kč a paušální náklady na mimosoudní vymáhání částku 1 500 Kč. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení se splacením výše uvedené pohledávky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že dlužnou částku zaplatil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. Jelikož žalovaný jistinu nevrátil, soud shledal v tomto rozsahu žalobu jako důvodnou, a uložil žalovanému zaplatit poskytnutou jistinu. 4. Pokud jde o nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, soud vyšel z následujících úvah. Smlouva o úvěru je nutně sjednávána jako úplatná, přičemž úplata může být vyjádřena jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným úrokem, někdy označovaným jako poplatek či jiným výrazem vyjadřujícím úplatu spojenou s poskytnutím úvěru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Způsob úročení lze přitom dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem, ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. 5. Cenu úvěru přitom tvoří nikoliv jen úrok, ale i další platby s ní (pevně) spojené. V dané věci byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč s tím, že žalovaný musí za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč. Soud má při porovnání statistických dat ČNB o výši obvyklé úplaty (úroku) za bankovní úvěry (zápůjčky) v tomto případě za to, že cena poskytnutého úvěru značně přesahuje výši obvyklé úplaty, a to zejména vzhledem k výši úvěru a k délce sjednaného období jeho poskytnutí. Výši poplatku za poskytnutý úvěr lze proto prohlásit za nepřiměřenou, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o úvěr tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje úplatu (úrok), kterou lze na základě provedeného srovnání považovat ještě za přiměřenou, a tedy mravnou. Nepřiměřený úrok je shledán v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.) a soud k takovému právnímu jednání přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud proto částku poplatku za poskytnutí úvěru žalobci nepřiznal. 6. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatků za odeslané upomínky ve výši celkem 1 100 Kč. Sjednání poplatku za zaslání upomínky lze připustit, pokud spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn, avšak nelze připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Soud nepovažuje částku 1 100 Kč za upomínky za přiměřenou ani účelnou, zvláště když jde o úvěr ve výši 6 000 Kč. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana, a proto rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. 7. Podle § 132 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel úvěru má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Právo poskytovatele úvěru na úhradu těchto nákladů je limitováno tím, že musí jít o náklady vynaložené účelně. V posuzovaném případě šlo o prodlení se splácením úvěru ve výši 6 000 Kč, stěží lze proto částku 1 500 Kč, která dosahuje čtvrtiny hodnoty úvěru, posuzovat jako účelně vynaloženou. Ani v této části proto soud žalobě nevyhověl. 8. Žalobce požadoval rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč. Podle § 2048 o.z. si smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti mohou sjednat smluvní pokutu. Podle § 1813 o.z. jsou však ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, zakázána. Podle § 1815 o.z. se pak k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží. Smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč soud hodnotí v tomto případě jako nepřiměřenou, a proto ve smyslu § 1815 o.z. soud k takovému ujednání nepřihlížel a žalobu v této části zamítl. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci měl větší úspěch žalovaný a měl by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože mu však v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.